kronika akcí horolezeckého oddílu

Kronika

aktuálně , 2010 , 2009 , 2008 , 2007 , 2006 , 2005 , 2004 , 2003 , 2002 , 2001 , 2000 , 1999 1999 přeskok na Kozelce Poslední akce v roce 1999 byl 5. ročník přeskoku na Kozelce. Po roce byl opět sníh, tak nás čekali zimní podmínky. Po několika pokusech o vyjetí do vísky Doubravice jsme to vzdali a vyrazili pěšky ke skalám. Po příchodu pod skálu jsme viděli, že letos výstup a přeskok nebudou zadarmo. První se do cesty pustil Láďa. Po několika pokusech to vzdal a pustil na to Zýkoše. Ten po několika pádech vrchol Brány Normálkou (III) zdolal. Já, Lýda, Bobby, Jitka a nakonec i Láďa jsme mezitím zdolali Údolní cestu na Šípkovou (IV). Po lezení v krásně vyhřáté stěnce jsme se opět přesunuli pod Bránu, kde se začalo skákat. První skočil Štěpi, za ním následoval Zýkoš, Láďa, Bobby (s mírnými problémy) a nakonec skočil i Bertin. zasedání v Ostrově Poslední letní akcí bylo výjezdní zasedání v Ostrově. Ze začátku to vypadalo, že pojede skoro celý oddíl i adepty na přijetí. Jak se však blížil termín odjezdu postupně všichni odpadávali, až jsem zbyl jen já s Lýdou. V pátek jsme asi v 17 hod. dorazili do Ostrova. Do hospody se nám ještě nechtělo, tak jsme vylezli na Orla - Údolní cesta (VI - super cesta), Náhorní cesta (V). V sobotu jsme začali Martou na Malou Nebeskou stěnu (VIIb - bombastická cesta), pokračovali jsme Rudolfkou na Zelenou stěnu (VIIa - super cesta) a pak jsme ještě dali Útěk před holubem na Mys dobré naděje (VII - super cesta), Rozcvičku na Tělocvičnu (III), Večerní sokolík tamtéž (III) a den jsme zakončili pěknou cestou za IV na Bratrskou věž. V neděli jsme dali již jen jednu cestu u Ofélie (asi za VI), když jsme předtím "zapytlili" cestu na Ofélii. Bylo to asi nejhezčí lezení v Ostrově letos. Dolomity a Arco Další akce proběhla ve stejném termínu v Dolomitech a Arcu. Této akce se zúčastnil Zýkoš, Pípa, Sociál a jeho kamarád. V Dolomitech vylezli na Sasso di Stria (Süd kante), Torre Grande (Miriamina cesta) - obě super cesty a na další věžičky v oblasti Cinque Torre. Pak se začalo kazit počasí, a tak se přesunuli do Arca. Navštívili tyto oblasti: Crosano, Passo San Giovanni, Nago. Tatry Dlouho očekávanou akcí byly letní Tatry - konkrétně chata pod Rysy (14. - 22. 8.). Po výstupu z električky na zastávce Popradské pleso nás čekaly 4 hodiny cesty na chatu s těžkými batohy na zádech. Těsně pod chatou jsme potkali Viktora (chatař), slíbil, že se na chatě objeví zítra nejpozději pozítří - od té doby jsme ho neviděli. Po ubytování jsme do večeře už jen relaxovali. Další den ráno jsme já s Lýdou chtěli jít na Žabáka a Štěpi se Zýkošem na Volovku. Když jsme přišli na nástup, začalo pršet. Déšť sice po asi půl hodině ustal, ale komínek u nástupu byl totálně mokrej. Šli jsme tedy se podívat na kluky na Volovku. Po cestě jsme je potkali - že prý se jdou usušit na chatu. My jsme zatím došli na nástup, vzali jsme si úvazky, navěsili na sebe všechno železo, navázali jsme se na lano a ….. začalo opět lejt jako z konve. Tak jsme to i my vzdali a šli jsme se usušit na chatu. Ostatní účastníci akce vyšli alespoň na Rysy. Těsně před večeří ještě Zýkoš se Štěpim zdolali Dačí pazúriky a Pípa s Kamilem Český štít. Další den to vypadalo na pěkný den. Zýkoš se Štepim zdolali Český štít hřebenem od Dračích pazúriků, já s Lýdou jsme Vylezli do sedla k Dračím pazúrikům a slanili jsme do Dračí doliny. Vyhlídli jsme si jeden žlab do sedla mezi Český štít a Vysokou a tím jsme vylezli (II-III). V sedle pod Kohútikom jsme se sešli se Štěpim a Zýkošem a společně jsme došli na chatu. Následující den se počasí opět netvářilo nijak přívětivě, ale přesto jsme vyrazili směr Žabák (já, Lýda, Zýkoš, Štěpi) a zdolali ho. Ostatní členové byli na Vysoké (normální cesou přes Kohútik). Tento den byl v akci u chaty poprvé vrtulník - svážel mrtvolku Holanďana, který se zabyl při pádu z Českého štítu. K večeři jsme měli symbolicky rajskou (byla výborná). Další den jsme si s Lýdou udělali odpočinek a šli jsme se podívat na symbolický cintorýn. Štěpi se Zýkošem šli na Volovku (JV pilíř III, Štáflovka V). Předposlední den našeho pobytu na chatě opět pršelo. Štěpi šel na Koprovský štít a já, Zýkoš, Pípa, Lýda a Lída jsme šli na Rysy. Při zpáteční cestě jsme opět uviděli vrtulník, který někoho vysadil na hřebeni. Vzápětí vystartovala osádka chaty s nosítky. Zeptali jsme se jich co se děje a zda nechtějí pomoct. Zjistili jsme, že si nějaký Polák zlomil na Rysech nohu a že vzhledem k počasí ho budeme možná muset snést na chatu. Když jsem však toho "drobečka" viděl dost jsem se zhrozil - cca 120 kg živé váhy. Naštěstí se mraky na chvíli roztrhly a mohl přiletět vrtulník a vzít ho s sebou v podvěsu. Poslední den jsme si zabalili věci a vyrazili ještě naposledy zdolat Volovku (Štěpi se Zýkošem - Janigova cesta - VA2, já, Lýda, Pípa, Lída jsme šli pilíř - III). Po vylezení těchto cest jsme vyrazili do údolí a do Tatranské Lomnice, kde jsme přespali a v neděli jsme pak odjeli směr Plzeň. Ostrov II. - Kamýk Po Jizerkách a Frankenjuře jsme se těšili na další akci - Ostrov II. 2. července jsme vyrazili (já, Lýda a Pižla) přes Příhrazy do Ostrova. V Příhrazech jsme se pokusili o zdolání Kobyly Německou cestou, ale po "necvaknutí" druhého kruhu (na konci traverzu) a následném pádu, jsme opustili Příhrazy a už jsme se těšili na pevný pískovec v Ostrově. V sobotu ráno jsme šli k Továrnám, na nich však bylo spousta lidí, a tak jsme se rozhodli pro lezení na pěknou věžičku u cesty - Káně (Podzimní sen - pěkná šestka přes jeden kruh s nepříjemným kulatým výlezem, Hup-cuk - pěkná pětka přes kruh - pod kruhem jdou ještě ovázat hodiny). Po vylezení těchto cest jsme si dali oběd. Po obědě nás našli další účastníci akce - Pepa a Vlaďka. Protože na továrnách byl šílenej blázinec, šli jsme do klidnějšího Komářího údolí. Lezli jsme na Věž Komářího údolí (Z cesta) a na Bratrskou věž (Hrana narozenin) - obě to byly super cesty. Jako poslední cestu (třešinku na dortu) jsme si dali Relaxaci na Přepadlý blok - super sokolík, do kterého se těžce nastupuje. Večer jsme ještě bouldrovali na Bonbónku. V sobotu jsme nejprve šli na Moravanku, kde holky vylezli krásnou cestu - Zlatá střední cesta (super šestka s kruhem - pod kruhem jde pár smyček). Dál jsme šli lézt na Velkou Ostrovskou stěnu (Přes netopýra). Pak jsme našli pěknou věžičku - Alenka - na kterou jsme vylezli: Levá náhorní hrana, SZ cesta, Středem S stěny. Lezecký nedělní den jsme zakončili cestou Přes pilíř na Pastýře, kde jsme měli dokonce hore zdar. V pondělí bylo opět hrozné vedro. My jsme se však vyhřáté skály nebáli a vylezli jsme Lokomotivu s tendrem Resuscitační hranu (docela pěkná pětka s kruhem, pod ním jdou ovázat hodiny, a těžším výlezem), Prestiž (docela těžká sedma se dvěma kruhy) a Nemohoucnost, pak nás však zmohlo sluníčko. Odpoledne odjeli Vlaďka s Pepou (Pepa musel do práce). Večer byla bouřka a po ní jsme odjeli i my s Lýdou a Pižlou, protože Lýda dostala angínu. Domů jsme dojeli ve 12,00. Na středu jsme si domluvil s Pepou a Vlaďkou náhradní program za Ostrov - Kamýk. Na Kamýku jsme vylezli: Dávné touhy, Tětiva, Palmovka, Obezity-reality, Babylon, Cesta BSP. V neděli jsme pak šli s již uzdravenou, ale ještě nelezoucí Lýdou, lézt na Jindřichovu skálu (asi 7 cest). Jizerky Ve stejném termínu jako Frankenjura (od středy do neděle) proběhla další, již tradiční, akce - Jizerky. Tentokrát bylo na rozdíl od jiných let super počasí. Vedoucí skupiny byl taky jako již tradičně Skořepa - Kozel. Akce zúčastnil z našeho oddílu pouze Láďa, ale zato se spoustou kamarádů (Káča, Karel, Vláďa, Bobr, ...). Vylezli pár pěkných věžiček a skal (vč. Zvonu) a zdolali i spoustu hospod. Ostrov I. - Frankenjura Za zdárný průběh naší akce vděčíme hlavně obsluze restaurace Pod Císařem, která se o nás vzorně starala. Všem návštěvníkům Ostrova ji vřele doporučuji. Ceny jsou opravdu lidové: točené pivo 12,-, 12° pivo 15 ,-, polévky - výborné 15,-, jídla - guláš, ovocná knedlíky, smažák, sm. květák, řízek vepřový, řízek kuřecí, ... od 38,- do 55,- - vč. přílohy. V restauraci se sjednává ubytování v campu za restaurací. Ubytování: pokoj - 70,- na osobu a den (+30,- povlečení), chatka 240,- na den (chatky pro 4 - 5 lidí), stan 30,- na den (+20,- na osobu a den). Telefon do restaurace je 047-5120384. V areálu jsou umývárny s teplou vodou. Při letních večerech potěší i možnost rozdělání ohně. Pro sportovce jsou zde volejbalová hřiště (trochu nerovná). Na obsluhu restaurace se můžete obrátit s jakýmkoliv problémem. Tak ještě jednou dík (Švarcovi, Frantovi, Jindrovi, Jitce, Alešovi, Tomovi a Mžourovi) a brzo ahoj. Na závěr naše bilance dovolené - 41 cest a 40 piv na jednoho. O víkendu 28. 5. - 30. 5. jsme měli další oficiální akci oddílu. V pátek odpoledne jsme vyjeli směr Německo. Do vyhlídnuté oblasti Frankenjury jsme dorazili zároveň s bouřkou v 19,30 hod. Večer jsme si šli prohlédnout skály. V sobotu ráno jsme hned vyrazili. Ten den jsme vylezli asi osm cest. Odpoledne jsme se přejeli k další oblasti, ale žádné skály jsme nenašli. Po tomto nezdaru jsme se jeli vykoupat do jezera. A Lýda, která neměla ten den ještě dost, se vydala na blízký kopec. V neděli ráno jsme se již těšili, že si spravíme chuť na 30 m věži Alte Fritz. Ale ani tady se nám moc nelíbilo. Já jsem si dal na pohled pěknou koutovou spáru (v průvodci V, var. VI - ale zdálo se mi to o dost těžší!!!!) a Štěpi vylezl na vrchol takovou docela morálovou komínovou spárou. Po těchto cestách jsme jeli domů. Jak jsme se všichni shodli, Frankenjura nesplnila naše očekávání, a proto příště raděj pojedeme do Ostrova. Pro úplnost ještě doplním, kdo se této akce zúčastnil: Petr, Lýda, Štěpi, Pepa, Vlaďka a dětské osazenstvo: Terezka, Pepíček, Anička. Sušky Třetí akce byly Sušky. I když předpověď počasí byla hodně pesimistická, vydali jsme se v pátek 16. 4. na Sušky (já, Lýda, Bobby a Jitka). A protože se předpověď splnila pojali jsme tento výlet spíše turisticky. V sobotu jsme se byli podívat pod Suškama, pak jsme jeli na Kozákov a do muzea kamenů. Na závěr jsme se šli projít ke skalám na Sokolu. Ani v neděli se počasí neumoudřilo a tak jsme se šli podívat na Panteon. Z Panteonu jsme jeli na nějakou zříceninu. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Příhrazech, kde jsme si prohlídli známou Kobylu. Ve dnech 7. - 16. 5. proběhla další akce našeho oddílu - lezení v Ostrově a Tisé. Odjezd byl v 17,00 hod. z Plzně. Do Ostrova jsme dojeli (já, Lýda, Pižla a Štěpi s Terezkou) v 19,00 hod. a hned jsme šli na obhlídku skal. Po krátké procházce jsme se ubytovali v campu. Po výborné večeři jsme se již nemohli dočkat lezení další den. Ráno však dost pršelo a já jsem měl nějaké zdravotní problémy. Štěpi s malou musel jet domů, a tak jsme s Lýdou a Pižlou osiřeli. Odpoledne, když už přestalo pršet, jsme se vydali na malou procházku ke skalám, které nejsou moc navštěvované. Dokonce jsme zdolali Hradbu (i Pižla pokořila svou první pískovcovou věž). Večer jsme opět výborně povečeřeli a doufali jsme ve zlepšení počasí. Ráno jsme se probudili do nádherného dne. Po snídani jsme se již nemohli dočkat toho, kdy se dotkneme pořádné skály. Celí nedočkaví jsme šli na skály za Trpaslíkem. Nejdříve jsme vylezli na Mrzáka (Stará cesta - krásná cesta, Invalidní výstup) . Pak jsme lezli na Panenskou věž (Hrana starců, Údolní cesta, Hladová cesta, Prstolam - všechno to jsou super cesty). Další zastávkou byla Komenda. Lýdě se zalíbila Listopadová cesta, tak jsem do ní nastoupil. Na pohled to nebyla špatná cesta, ale při bližším seznámení jsem zjistil, že se cesta nedá moc dobře zajistit a byla poměrně dost lámavá. Naše další kroky směřovaly do hospody na večeři. Po večeři a asi 4 pivech jsme se rozhodli ještě dorazit na Bonbónku (J stěna, S cesta). V pondělí ráno jsme vyrazili do Tisé. Lezli jsme na Afriku (Cesta smíchu - krásná cesta, J stěna), pak jsme lezli na Květnovou věž (Z cesta, v cesta, SV hrana). Také jsem zkoušel lézt Talisman odvahy na Pevnost, ale byl hroznej vítr, tak jsem to vzdal. Pak jsme přejeli do Ostrova, kde jsme vylezli na Kočičku (Normální cesta - pěkná cesta, Berlení). Tady jsem loni v září hodil docela dost dobrou držku (spíš prdel - do prosince jsem nemohl pořádně sedět). Večer v hospodě jsme měli opět důvod oslavovat. Další den jsme se chystali na Trpaslíka, ale úplně chyběl morál, tak jsme to po několika marných pokusech vzdali. Odpoledne jsme se šli podívat na fluoritový důl a na Děčínský Sněžník. Večer v hospodě jsme se snažili spolu s obsluhou zahnat strach. Ráno jsme se vydali hledat ztracený morál na Sírovou věž (Stará c., Večerní c.), pak na Hranol (Pod slaněním, Stará c., Náhorní c., J spára - všechno to jsou docela pěkný cesty) a nakonec na Obelisk (Stará c., Severní c., SV hrana přímo - opět krásné cesty). Po posledním slanění z Obelisku začalo trochu pršet, tak jsme se sbalili a šli do hospody. Jakmile se za námi zavřely dveře, spustil se déšť. Další den byl Vatter tag, což byl další důvod k oslavě. I přes tento významný den jsme se vydali nejprve na kolech do Rájce a pak lézt v Ostrově (Jižní plotnová věž - V cesta - super cesta). Odpoledne jsme jeli na nádraží do Děčína pro Bobbyho, Bertina a Evičku. Po ubytování jsme skončili opět v hospodě. Lýda se těšila na nové kolegy v pití, ale zase jsem jí musel stačit jen já (Bobbák - džus, čaj). Další den jsme všichni vyrazili na Popravčí stěnu (Osudová poprava, Kartoví muži, JZ komín - všechno pěkné cesty), ale po dolezení poslední cesty začalo pršet, tak jsme museli rychle běžet do hospody. Po pár grogách a výborném obědě jsme si všimli, že svítí sluníčko a že skály jsou už zase suché. Po rychlé poradě jsme šli na Císaře (Vyhlídková cesta - super cesta) a na Kolínské plato (Devítka - krásná cesta). Z vrcholu Kolínského plato jsme zahlédli, že přijeli naši členové - čekatelé Vlaďka a Pepa, tak jsme se je vydali přivítat. Po přivítání jsme skončili opět v hospodě. Tam také večer přijeli poslední účastníci naší akce Jitka, Štěpi a Terezka. V sobotu ráno bylo opět nevlídno, tak jsme se jeli podívat na Komáří vížku na trénink cyklistů - sjezdařů. Po příjezdu nazpět do Ostrova jsme šli lézt na Netopýří stěnu (Pravá cesta- V, Klavír - obě cesty jsou super). Večer jsme fandili v hospodě našim hokejistům (měli jsme i roztleskávačky). Poslední den akce jsme šli lézt na Cestáře (Náhorní spára, JV hrana, Těžká lopata - pěkná cesta, Už je posypáno) a Cestářku (Omezená rychlost - pěkná cesta). Těmito výstupy jsme zakončili naši zatím asi nejvydařenější oddílovou akci. 1. 4. jsem zamluvil ubytování na chatě pod Rysmi a v Ostrově pro ty co mi zaplatili zálohu. Ledy a Lumignano První akcí byl výjezd Bobbyho a Zýkoše do Slovenského ráje. Tady měli zdolat několik ledopádů. Akce se konala v druhé polovině února. Kluci dojeli vlakem do Spišské Nové Vsi. Naštěstí po 200 m chůze narazili na lezce, kteří jeli do Ráje autem a kteří je svezli. Ubytováni byli na Kláštorisku. Lezli ledopády v Sokolí dolině, v Suché Belé a Kláštorské roklině. Počasí jim prý docela přálo. Druhá akce, které jsem se zúčastnil já (Petr), Lýda, Zýkoš + Evička (nečlenka) a Pižla, byla nasměrována do Lumignana. Odjezd byl naplánován na 5. 3. odpoledne (16,00 hod). Po devíti hodinové cestě jsme dorazili na místo. Hlavní stan jsme vybudovali pod převislými kameny na konci vesnice. Polovina byla sice již obsazena nějakými maďary, ale převis byl velký, tak jsme se všichni pod něj vešli. Ráno bylo poměrně chladno a vypadalo to, že bude pršet. Nic jsme však nedbali a vyrazili jsme na skály. Po vylezení pár cest začalo pršet, a tak jsme se vrátili do našeho tábora. Neděle nás nepřivítala o nic lepším počasím než sobota. Přesto jsme já, Lýda a Pižla šli lézt a Zýkoš s Evičkou se šli podívat do nějaké jeskyně. Odpoledne se k nám Zýkoš přidal..K večeru jsme se šli podívat na domorodce do vesnice a prozkoumat oblast zvanou Brojon. Na zpáteční cestě jsme si chtěli koupit podrobného průvodce v baru u kašny, jak je doporučeno v článku v Montaně. V baru na nás koukali jako na zjevení. Tak nám musel stačit průvodce z Montany a průvodce na oblast Brojon stažený z internetu. V pondělí ráno se konečně udělalo hezky, ale byla dost nepříjemná zima. Večer se Zýkoš říznul do prstu a Evička vítězoslavně vykřikla, že má Zýkoš po lezení. Celý den jsme lezli v oblasti Brojon, i Zýkoš s rozříznutým prstem. Večer jsme se rozhodli, že se další den pojedeme podívat do Verony a přejedeme do oblasti Ceredo. Ráno jsme se sbalili a po drobném kufrování ve Vicenze jsme dojeli do Verony. Verona se nám moc nelíbila (asi to bylo tím, že jsme nenašli ten pravý střed města). Z Verony jsme plni optimizmu vyrazili do Cereda. V Ceredu bylo asi 5 cm sněhu, a tak jsme pokračovali dále na Arco. Přespali jsme v bouldrovém ráji Passo San Giovanni. Protože se počasí moc neumoudřilo, rozhodli jsme, že pojedeme domů. Ve středu ráno jsme se ještě prošli po Arcu, kde si Zýkoš alespoň koupil nové lezečky a Lýda nové pohorky, naobědvali se pod Placche Zebrata a vyjeli směr Plzeň. Za Insbruckem jsme si na Martinswandu vyhlídli nějaké pěkné cesty na příště a pak už nás čekala pouze cesta po dálnici až do Plzně.