|
| ||
| kronika akcí horolezeckého oddílu | ||
| Kronika | ||
|
aktuálně ,
2010 ,
2009 ,
2008 ,
2007 ,
2006 ,
2005 ,
2004 ,
2003 ,
2002 ,
2001 ,
2000 ,
1999 2007 Přeskok 2007 Tak schválně, kolikátý přeskok si myslíte, že se letos konal ?........... Nevíte ? No přece jubilejní čtrnáctý (prvně se skákalo 30.12.1994). Opět se hupsalo na Kozelce z Brány na Zámek, a podobně jako již loni nám počasí poměrně přálo. Teplota se opile motala kolem nuly a na skalách byl jen drobný poprašek ze sněháněk (tfujtajxl to je ale slovo, to musela vymyslet nějaká dřizda!). Letošní účastníci Přeskoku do nového roku byli Ondra, Víťa, Vendy, Péťa, Zyký a jako doprovod a kantýna Evička+.
Prej mu potom po odjištění Vendy, Víti a Ondry už bylo trošku (dost) zima.
A to se ještě podařilo natočit novej klip pro ty uřvaný chlapíky vod ejsý blesk dýsí
Honza Koudelka, 31.12.07 nahoru Metodické peklo 2007 V dnešní památný den..., připomínám, že je třeba zopáknout horolezeckou metodiku. (!)...........
Víkend 24.-25.11. na stěně v Rokycanech (včetně přespání). Už je to zamluvený... Prosím hlaste se, kdo se zúčastní - uzávěrka přihlášek je 16.11. (musim to nahlásit do těch Rokycan). (Předpokládaný náklady na osobu vč. přespání ca. 300,-). Odkazy na sylaby:  Lekce 1 (PDF);
Matodické peklo v heslech (PDF)
Metodika HO SAKAL od T. Kubláka Metodika na lezec.cz Uzly Honza Koudelka 2.11.2007 nahoru Revoluce ve skalním lezení - brigáda na Loupensku 8., 9. a 13. září 2007 Asi jen stěží bude ještě někdo jezdit do Jury, Arca či do Yosemite valley, poté co byla vyčištěn a přejištěn Dračí hřeben v oblasti Loupenska nedaleko Přeštic....... Tuto fenomenální oblast si pod svá křídla v rámci Johníkem vedené zpč. vrcholové komise vzal sám věhlasný oddíl H.O.K.N. Na průřezu krajinou, čištění, vrtání a lepení se o víkendu a následném čtvrtečním odpoledni podíleli Kodl, Bobby, Ondra, Honza, Péťa, Víťa, Štěpi, Vendy, Pípa, Petr Vávra, Jarda a Kraťas. Speciální ťéchňyku, centrálu a nářadí zapůjčil chudák John. Díky a věčná sláva všem. Osazeno bylo celkem 13 postupových bh a 2 slaňovací řetězy. Seznam umístěných bh níže. Podrobný průvodce zveřejnitelný snad i pro lezec.cz se již připravuje, zatím je možné vycházet z historických pramenů.
Seznam nově osazených bh: Východní - 1 bh v závěrečné stěnce Vlčákovo převislé mechy - 2 bh (nová cesta přímo přes hranu křídla) Cesta omylů - 2 bh + 1 bh dobírák Stará cesta - (jako 1. bh lze použít 1. bh Cesty omylů), výše ještě 1 bh Nová cesta - 1 bh ca. v půli stěny, 1 bh v horním tupém koutě Lužanská - 1 bh Lesní cesta - 1 bh Podlesní - 1 bh vlevo od převisu, (1 bh výše shodný s Lesní cestou) Ostružinová - 1 bh vlevo od převisu, (1 bh výše shodný s Lesní cestou) Celkem 13 postupových bh a 4 bh pro slaňovací řetězy. Osazeno 8. a 13.9.2007
Honza Koudelka 19.9.2007 nahoru Stok Kangri - šestitisícovka v oblasti Ladakhu, Indie I když vrchol Stok Kangri působí z povzdálí značně majestátně a nedotknutelně, jedná se o jednu z relativně dobře dostupných šestitisícovek indického Himaláje....... Udávaná výška Stok Kangri se pohybuje v rozmezí 6120 až 6153 m.n.m. (asi podle toho, jak má který autor seřízený tlak na výškoměru svých hodinek). Vrchol se nachází nedaleko správního centra severoindického Ladakhu, půvabného města Leh (3500 m.n.m.). Do Lehu se dostanete buďto od jihu z Manali (cesta džípákem nám zabrala ca. 19 hodin v kuse a stála na osobu 700 rupek = ca. 350 Kč), nebo od západu ze Šrínagaru (lepším džípákem ca. 850 rupek na jednoho - my jsme tudy později odjížděli). Všechny ceny platí, když budete mít plně obsazené auto. Údajně do Lehu létá z Dillí letecký spoj, cenu ani podrobnosti neznám, „..čtu Deník Sport“. Cesta autobusem z obou směrů je též možná, ale zabere ca. dvojnásobek doby, zážitek při překonávání horských sedel bude jistě ještě intenzivnější. Vzhledem k tomu, že cesta busem zabere určitě 2 dny, musíte připlatit po cestě i za nocleh („pronajmout“ si místo ve stanu), čímž ani moc ve výsledku neušetříte. Jako zvláštní husťárna je pak přejezd z Manali do Lehu na horském kole, což se dá údajně stihnout za 7 dní. My to nevíme, ale prozradil nám to chlapík, kterého jsme potkali v nejvyšším bodě přejezdu, v sedle Taglang La (5327 m.n.m.), což by údajně mělo být druhé nejvyšší sedlo na světě dosažitelné motormo. Pakliže vás zajímá, jak nám to onen chlapík prozradil, když jsme se nacházeli v Indii, obklopeni národy pákistánskými, tibetskými a čínskými, tak vězte, že se představil jako „já su kolové mechanik z Ivančic“ a do dvou minut jsme koštovali slivovicu
Pokud nemáte dostatek informací, dá se v Lehu v knihkupectví načíst potřebné info, nebo si můžete rovnou koupit příslušnou knížku o trekkingu v Ladakhu popř. indickém Himaláji (pokud se v této oblasti hodláte zdržet v řádu týdnů, bude to asi dobrá investice). Samotný výstup na Stok Kangri můžete absolvovat dvojím způsobem, buď zcela na vlastní triko, nebo s pomocí guidea, kterého si zaplatíte v Lehu (je zde velké množství cestovních a trekkingových agentur, které se vám budou nabízet, rozhodně však nezapomínejte, že jste stále v Indii a trochu toho smlouvání neuškodí). Gajdovství by v sobě mělo zahrnovat vynášku mátroše pomocí mul až do BC, zajištění maček a cepínů, jídlo včetně veškerého vaření, vedení až na vrchol. Co jsme kolem sebe měli možnost poznat, starali se gajdi o své klienty velmi dobře, někteří z nich byli Nepálci, někteří místní studenti přivydělávající si během sezóny. Údajně by však již všichni měli mít nějaký druh povolení a přezkoušení pro svou činnost. Ceny se v září 2006 pohybovali mezi 20,- až 30,- euro na osobu a den, podle toho, na jak dlouho se daný trek či výstup plánuje (výstup na Stok Kangri a zpět: obvykle 4-5 dní). Pokud se rozhodnete pro samostatný výstup (pozor - údajně by již kopec mohl podléhat nějakému druhu permitu - zde nejsou informace jednotné), je nutné si obstarat v Lehu potřebné vybavení (pakliže si je již nevezete s sebou). Rozhodně tedy mačky a cepín (jeden komplet set od Campu - překvapivě slušnej - se dal pořídit za ca. 100 Rps na den), nenechte se odbít cepínem bez poutka apod. Na pořízení plynových kartuší na vaření raději zapomeňte, v celém Lehu jsme viděli jeden exemplář - jako dekoraci ve výloze. Benziňák je tedy podmínkou. Palivo vám prodá kdejaký obchodník, dejte rozhodně přednost „petrolu“ před nabízeným „kerosínem“ - se stejnojmenným palivem do letadel to skutečně má společné pouze kapalné skupenství. Je věcí každého pro jakou variantu výstupu se rozhodne, zda dá přednost službám místních a relativně velké šanci, že bude stát na vrcholu, či výrazně větší dřině ale i dobrodružství, ovšem za cenu nejistého výsledku a i možného nebezpečí. Rozhodně jsme daleci toho, hodnotu některé z variant výstupu snižovat. Střízlivou volbu by měl učinit každý sám. V žádném případě výstup nepodceňujte, výška kolem 6k už dokáže s člověkem slušně zacvičit, zejména pokud není předchozí aklimatizace stoprocentní. Rozhodně nezapomeňte mít preventivně s sebou léky pomáhající při stavech akutní horské nemoci. Více o symptomech, doporučených postupech a lécích na stránkách Společnosti horské medicíny.
Nám se naprosto geniálně podařilo BC minout, neboť zde v době našeho pobytu vůbec nikdo nebyl, což nás trošku zmátlo a zřejmě později stálo i vrchol. Stan jsme proto stavěli až v pokročilé odpoledne v ABC, jsa značně zdrchaný a s bolestí hlavy. abc představují mezi kameny vytvořené plošinky rozdílné úrovně pro ca. 4 stany. Je ovšem zajímavé, jak taková triviální stavba stanu může být někdy namáhavá. Bohužel zde též není k dispozici voda, a tak je třeba buď vařit ze sněhu, který již v září není úplně nejčistší, nebo jako my seběhnout či spíše doplížit se o kus níže a nabrat si špinavou vodu odtékající z ledovce. Po dlouhém a dlouhém vaření a zabalení na zítra následoval zasloužený spánek. Stok Kangri se s námi loučil posledními paprsky, z ABC vypadá úplně na dosah ruky.
Nejdříve se jde cestou zleva podél ledovce (dle stavu sněhu) později se ledovec křižuje, včetně dvou drobných trhlin, ovšem navázání zde většinou není potřeba, stačí sledovat vyšlapané trasy. Samotný závěrečný výstup není přesně dán, na vrchol vede několik možných tras, které jsou též při dobrém počasí zřetelné a jsou závislé na aktuálním stavu sněhu. Za nejbezpečnější se považuje závěrečný výstup přes jihovýchodní hranu vedoucí nad sedlem, které odděluje Stok Kangri a stěnu odkud se dolů plazí ledovec. Na hranu se lze dostat střídavě sněhovými a mixovými úseky směrem „šikmo vzhůru dolevým“. Několik variant „Direttissimy“, tj. přímo po sněhu středem stěny je též možných (i když již zřejmě s ohledem na sklon svahu trošku náročnějších).
Honza Koudelka + E*, 21.9.2007 Tofana di Rozes, první pilíř, 2650m Pořád jsem přesvědčoval Zykýho, že by určitě nebylo od věci dát si nějakou "pořádnou" vícedélkovou cestu, když už v těch Dolomitech jsme, bůhví kdy se se člověk zase dostane a cpal jsem ho alespoň do druhého pilíře Tofany, kde byla hezká cesta za VI- o pěkných 14 délkách, ale nějak se mu snad nechtělo, taky přece jenom má lepší odhad a tak jsme si ve čtvrtek večer vybrali první pilíř na jižní hraně. Nemohl jsem se dočkat druhého dne. V pátek ráno jsme vstali asi v 6 hodin, prý je třeba to nepodcenit, počasí se může měnit, koneckonců jsme v horách, a tak před 7 už jsme byli u chaty.
Od chaty Rifugio Dibona po cestě směrem doleva a vzhůru až pod jižní stěnu. Nástup je u ostré hrany, do koutu. Mapa Nástup je moc hezkej, písková cesta mezi klečí, dá se tam výborně vyčůrat. K nástupu do cesty je to asi tak 45 minut, když se člověk nefláká. Ráno byly moc krásný panoramata, částečně mlha, krásný pohled na Cinque Tori, takže k nástupu asi hodinu.
viz TOPO. Prvních 6 délek je na levo od hrany, 5 a 6 na hraně, krásné vzdušné délky, dále pak stále směrem vzhůru. Tak Zyký nastoupil jako první, s tím, že se později budeme střídat, podle toho jak to půjde. L01 je za IV, proběhla hladce. Ten baťoh je nezvyk, cítím se trochu neohrabaně. L02 je V-, je zajímavá, a najednou taková divná pasáž... Jsem tak křečovitej, to bude ten baťoh, nějak jsem ve štandu čekal nejty nebo co. L03 no jo, na to že jsem hopkal jenom 3, 4 v tatrách je toho najednou nejak dost. Musím asi zabrat nebo mi ten kluk uteče. Ten baťoh je ale nepříjemnej. L04 byla za odměnu (III), trochu jsem si odfrk. Snad už si začínám zvykat. Nějak jsme se se tiše Zykým dohodli, že jemu se to lépe táhne... L05 taky šla, IV- není moc, na druhým se lebedí. Mám už i chuť a čas se rozhlížet. Zjistil jsem, že čím výš tím líp. Na úpatí koukám z "nadhledu". Ta druhá délka mi nějak dala... L06 vedla za roh (V-), Zyký to natáh hezky na hranu, bylo na něj dobře vidět, taky friendy měli svoje místo, takže postup do L07 proběhl alespoň z mého pohledu bezproblémově. Ačkoli V byli tam krásný chyty a bylo to fakt dobrý. L08 byla dlouhá, lano celý pryč, je to furt za stejný ale dolez je na takovej travnatej plácek, tak jsme dali svačinu. Docela se hodila, už lezeme asi 3,5 hodiny, cestou nás předběhli dvě lezecká družstva, je tudocela provoz, to jednomu taky nepřidá. V L09 to na štandu pěkně profukuje (V-), zase už se na mně někdo tlačí, ty zástupy jsem tu fakt nečekal. Křížení lan je tady asi sport. Osvěžil jsem si něco z IT, ale byly asi od Cordoby. Od L10 probíhá (V-) všechno už tak nějak stejně. Začínám být pěkně utahanej. Zleva to fouká, zprava svítí sluníčko. Baťoh jsem se snažil odlečit co to šlo, ale lepší už to asi nebude. L11 je asi poslední těžšká délka. Ze štandu koukám na Víťu s Carlosem. Zrovna dolézají na ten travnatej plácek. Máme docela náskok. Zyký leze jako čamrda. Jak to ten kluk dělá? Asi má lehčí baťoh... Jojo to bude ono. L12 a L13 je v podstatě dolez. Už se těším nahoru, ale nerad bych abysme to posrali před vrcholem, tak obhazuju smyčku kam to jde. Na ty štandy sem si už nějak zvyk, rozhodně se do nich nevěším. A jsme nahoře, mám toho fakt dost. Jsem rád, že jsem rád. Taky jsme se nějak zdrželi, koukáme se Zýkošem na hodinky a lezli jsme 7,5 hodiny, i když v průvodci je 5. Tak odpočíváme, Carlos s Víťou jsou ještě ve stěně... A je to tady. Vidím Víťu, jak si to šine. Je nějakej málo šťastnej nebo co. Tak už to je. Ještě cesta dolů, ale najednou mám pocit, že to bylo jako malina. Ale únavu cejtím, to jo a ten baťoh už taky lehčí nebude. Výška stěny 380m, lezecká délka 520m, naše doba výstupu 7,5h
Od výlezu vde docela dobře znatelná cesta směrem ke staré chatě Rifugio Cantone, od ní pak pohodlný sestup zpátky k chatě Refugio Dibona. Jelikož jsme se zpozdili, tak ti silnější z nás šli rychleji informovat základní tábor Evička. To se nakonec i hodilo, když jsem došel já, tak už byla teplá polívka. Bylo to super, jsem rád, že jsme nelezli ten 2 pilíř a nemůžu se dočkat dalších Dolomit.
další fotky v sekci Foto Honza, 12.9.2007 (Fotos: Carlos, Honzos, Koudelkos) nahoru Via Lusy Pompanin - Cinque Torri - Dolomity Další z příjemných vícedélkových cest v oblasti Cinque Torri, tentokrát na Torre Lusy, je cesta Via Lusy Pompanin (IV-). Tato cesta vede v severovýchodní stěně nejmenší ze tří vedle sebe stojících věží tj. na Torre Lusy (dalšími přilehlými věžemi jsou Torre del Barancio a Torre Romana). Cesta je velmi oblíbená a velmi často lezena, někdy se zde bohužel tvoří až fronty. Cestu lze dle chuti rozdělit na 5 až 6 délek, maximální obtížnosti IV-, převážná část lezení je však ve III. stupni UjáUjá. Štandy jsou masivní, v případě potřeby je jistě možno z nich vyslanit. Cesta není vynýtována, občas potkáte skobu či něco jako předchůdce borháku (působí však věrohodně). Smyčky a vklíněnce se přesto rozhodně hodí, do spáry na konci druhé délky jsme s chutí založili i frienda. Ideální pro ty, kdo s horským lezením teprve začínají (i když mají na skalkách vylezený třeba sedmy), nebo pro ty, kdo si chtějí na pohodu vychutnat ca. 2 hodinky ve stěně Přístup Příjezd po silnici spojující Cortinu d’Ampezzo a Passo Falzarego (ss48). K Rif. Scoiatolli (2255 m) nejsnadněji lanovkou od jezírka a chaty Bain de Dónes, popř. ze stejného místa pěšky po cestě č. 440 směřující na Averau a Nuvolau. Rovněž sem lze dojít od chaty Rifugio Cinque Torri (2137 m), ke které se můžeme vyšplhat serpentinami po vedlejší cestě autem nebo pěšky po cestě č. 439. (Obě varianty pěšího výstupu od silnice ss48 zaberou ca. 1,5 hodiny.)
Nástup pod dírou ve stěně, napravo od přízemní jeskyňky, kde je možné si schovat boty a batoh. L1: Díra ve stěně se obchází zleva (skoba), kolem další skoby doleva skoro až na hranu a vzhůru, později výraznou spárou šikmo doprava na balkon (pohodlný štand). L2: Ze štandu maličko doprava a později po snadných stupních zpět doleva vzhůru, téměř až zpět na hranu, závěrečný výšvih této délky ca. 4m spárou vzhůru (friend?, vklíněnec?) a doleva za hranu (možno štandovat u hrany nebo o ca. 5m více vlevo-výhodnější pro další postup). (Pozn.: V některých průvodcích je tato délka více napřímena - viz. např.:torre-lusy.pdf) L3: Kolmou východní stěnkou krátce přímo vzhůru (skoba), poté zpět na hranu a ke štandu, který je již opět vpravo od hrany (kratší délka). L4: Od štandu šikmo doprava téměř až na hranu rokle mezi Torre Lusy a Torre del Barancio (skoba), krátce vzhůru (skoba) a poté traverzem doleva mírně vzhůru ke štandu. L5: Doleva vzhůru za hranu (masivní kruh, možno též použít jako štand) a východní stěnkou popř. opět při hraně (vlastní jištění) vzhůru ke stromku na polici pod vrcholem. (Kdo se chce z police podívat i přímo na vrchol (ca. II-III), musí počítat s tím, že zpět na polici bude zase slézat - není zde slaňák.) Celková doba výstupu je ca. 2 hodiny.
Vrchol se po výrazné polici zleva obejde (v jednom místě je třeba se trochu přikrčit), pokud si nejste zcela jisti, raději se dojišťujte. Slaňák je z police na jižní straně směrem k Torre Grande (téměř přesně z druhé strany věže, než je výstup). Pro slanění potřebujete 2 x 50m lana, slanění je to luxusní, více jak 40m na jeden zátah, převážně vzduchem! Cesta je z roku 1913 od dvojice Lusy-Pompanin. Lezecká délka ca. 125 m, vrchol by měl být ve výšce 2280 m.n.m., pokud jste výš, jdete špatně. Dle vlastních zkušeností se dá lézt i v mírném sněžení (lezeno 5.7.2007).
další fotky v sekci Foto Honza Koudelka, 9.8.2007 (Fotos: Carlos, Honzos, Koudelkos) nahoru Výr velký - Bubo bubo Jak ho poznáme Výr je největší evropská sova. Na výšku měří 66-71 cm, rozpětí jeho křídel mívá okolo 150–170 cm, výjimečně však prý může dosáhnout až k 2 m. Hmotnost se pohybuje obvykle mezi 1,8–3 kg, obzvlášť velcí jedinci dosahují až hmotnosti přes 4 kg. (spíše samice, samci jsou o něco menší). Těžko si ho spleteme s jinou sovou, typická jsou zejména pera na hlavě ve tvaru oušek a velké oranžové oči. Celkové zbarvení je žlutohnědé s tmavými skvrnkami na celém těle. Od brzkého jara (někdy už od konce února) se ozývá jako správná sova nočním houkáním, kterým své teritorium obhajuje samec, někdy se k němu přidává i samice. Prostředí Výr velký v ČR obývá převážně lesnaté typy krajiny. V současnosti se vyskytuje roztroušeně na většině území, s výjimkou bezlesých oblastí. Rád využívá skalnatá území v nížinách i horské lesy ve vyšších polohách, významným a tradičním útočištěm jsou srázy říčních údolí velkých řek. Základní podmínkou jeho hnízdění je vždy možnost úkrytu ve skalách nebo v balvanech. Není však vzácností, když si výr přivykne i na člověkem vytvořené prostředí a hnízdí pak např. v kamenolomech nebo na zříceninách hradů. Výři se dožívají dlouhého věku (v zajetí až 60 let) a vytváří stabilní páry s velkou věrností k hnízdišti. Způsob života Výři loví v noci v rozsáhlém revíru (až v okruhu 15 km kolem hnízda). Hlavní složku potravy představují menší savci (potkani, zajíci, ježci apod.), loví však i menší ptáky (vrány, straky, bažanty apod.). Brzy na jaře snáší samice 2–4 vejce. Hnízdo je obvykle jen mělká jamka mezi kameny na zemi nebo na skalním útesu, často skrytá pod převisem či u paty skalní stěny, vyskytují se i případy obsazení starých hnízd dravců ve skalách či na stromech. Jeden pár může mít v jedné oblasti několik hnízd, která postupně střídá. Na vejcích sedí jen samice a hlídá je, samec jí přináší potravu. Asi po 35 dnech se líhnou mláďata, která samice stále chrání před nepohodou. Postupem času se mláďata rozlézají po okolí a krmí je pak oba rodiče, po 6 týdnech se už v hnízdě moc nezdržují. Dobrými letci se stávají ve věku cca 100 dnů. Obvykle jsou mláďata dostatečně zásobena potravou, v případě nedostatku potravy rodiče mohou některá mláďata zabít a sežrat. Početnost a ochrana výra u nás Během 20. století zaznamenala celoevropská populace výrazný pokles hlavně v důsledku přímého pronásledování. U nás byl výr téměř vyhuben už na začátku 20. století (stav v celých Čechách byl odhadován jen asi na 20 párů). Ještě i dnes jej někteří myslivci považují za škodnou a pytláci ohrožují jeho hnízda vykrádáním vajec. Do 90. let 20. století se však díky zákonné ochraně postupně podařilo dosáhnout zvýšení početnosti. V současnosti je populace výrů v ČR odhadována na 600-950 hnízdících párů. Nejvíce výrů v ČR dnes hostí pět oblastí, které jsou součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Jsou to Křivoklátsko, Doupovské hory, Údolí Otavy a Vltavy, Labské pískovce a Broumovsko. Protože jsou poslední tři z nich také významnými lezeckými oblastmi, je pochopitelné, když se zde musíme smířit s určitým omezením lezení kvůli výrům. Podobně je tomu i na Loupensku či Žďáru, kde se výři vyskytují dlouhodobě, i když třeba ne každý rok. I na jaře 2007 bylo na Vejří skále hnízdění zaznamenáno. Horolezci a výr - možné rušení Už od poloviny února probíhá páření (tok) výrů, v březnu pak kladení vajec a od dubna do května líhnutí mláďat. Ta pak cca do konce června sedí na hnízdě a rodiče je krmí. Cca 4-6 týdnů po vylíhnutí se mláďata postupně rozlézají do okolí, jsou však stále závislá na rodičích až do doby, kdy sama dobře létají. V případě vyrušení u hnízda (třeba lezci, pohybujícími se v okolí) se samice k mláďatům vrací až za poměrně dlouhou dobu, po kterou je její potomstvo vystaveno povětrnostním vlivům a predátorům (lišky, černá zvěř). To výrazně snižuje úspěšnost hnízdění (úmrtnost mláďat). Přijdou-li výři o vejce, mohou zahnízdit znovu, ztratí-li však mláďata, již se tak zpravidla nestává. Proto jsou výří rodinky velmi citlivé na rušení až do konce července. V srpnu jsou obvykle mláďata už samostatná, přestože se ještě zdržují v okolí původního hnízda.
Ondra, 23.7.2007 nahoru Pomatení smyslů Známá cesta Pomatení smyslů (8-) na Polínku doznala drobné úpravy... Středeční výlet na Polínko ve složení Kraťas, Honza K., Honzáč, Klára a Z* nezůstal beze stop. Známá cesta Pomatení smyslů (8-) totiž doznala drobné úpravy, když Honzáč (USK) při pokusu o překonání klíčového místa pod 2. nýtem vydrolil drobný stup - váhově zhruba tak deset kilo skály. Klára, která Honzáče v té době jistila, naštěstí stačila zareagovat včas a odnesla to „jen“ ca. 5 cm šlicem na levém bicepsu. No, málokdy se na vás smějou holky rukou... Cesta na Locháč do Fuckultky probíhala svižně, za Honzou předvedený výkon by se nemusel stydět ani Sebastian Loeb se svým citroušem véercé, jen mě trošku mrzelo, že sedím zrovna na sedadle smrti, málem jsem z toho musel na vécé.. Celkem bylo dobrý, že Klára Honzáče jistila pomocí Gri-Gri, takže v nastalém úleku neprosvištěl na zem, i když si myslím, že by ho měla i tak, zvládala to fakt slušně. (Zaslouženou odměnou jí byly vnitřní i vnější stehy a tetanovka..) Sám jsem po tom vylomeném kusu skály předtím dupal minimálně pětkrát, dětma prostě nezatopíš...každopádně všem doporučujeme používat na Polínku blembáky a to i při jištění !!! Nevím, jestli to bylo těma vedrama, ale drolilo se to i v jiných cestách... Koho se ještě nepodařilo na Polínko nalákat, tak musíme dodat, že se tam v poslední době celkem urodili hadi, vedlelezoucí Krab objevil páreček nahoře pod dolezovým kamenem v Cyklomisssi...sssuper. PS: žádný fotky nejsou, kterej blbec by taky fotil, že jo (kórt dyž nikdo neměl foťák). Tak jsem vám to nakreslil...
Honza Koudelka, 23.6.2007 nahoru Broukovo shyb na jedné ruce ...beze slov :-( ...
Honza, 3.5.2007 nahoru Výroční pátý ročník dvanáctihodinovky H.O.K.N. K letošnímu vítězství ve dvanáctihodinovce stačilo vylézt na Kozelce během dne „pouhých“ 49 cest... Tento prestižní lezecký mítink startoval v sobotu 21.4.2007 v 7:00 za teploty -1 st. C. Použitím triviální exponenciální funkce za použití oblasti reálných čísel, kde x je funkcí názvu závodů, lze dovodit, že konec byl v 19:00. Počasí se letos vydařilo asi nejlépe z dosavadních ročníků, neboť ani jednou nezapršelo a chvílema to bylo i na tričko.
Ačkoliv adeptů na ocenění „držka dvanáctihodinovky“ bylo několik, k žádnému výraznějšímu pádu naštěstí nedošlo, a tak se jen láskyplně vzpomínalo na Chudyho loňskou podlahu s přískokem. Koho by zajímalo pořadí na stupních vítězů, tak obhájili již zmiňovaní Pípa se Zykým (49 cest, 269,5 bodu - 4 body se odečítaly za pozdní příchod do cíle), druhej flek brali Péťa N. s Honzou (38 cest, 214 bodů - slušné zlepšení oproti loňsku, navíc to preventivně zapíchli ca. hoďku před sirénou), bronzoví byli Karlos s Víťou (32 cest, 177,5 bodu - slušnej počin na to, že to byla Víťovo premiéra, Karlos si naopak na konci stěžoval, „že ho mrzí, že to neni delší..“). Sláva vítězům, poražených nebylo.
Jako každý ročník i letošní ročník vstoupí do dějin několika událostmi: 1. Zyký a Pípa se rozhodli udělat několik variant Omšelé (po hraně, vlevo od kruhu, s prstem v nose, s prstem v p..., apod. a mysleli si, že se bude počítat každá za plný počet bodů. 2. Nádherným počasím, které vydrželo po celou dobu závodů. 3. Supr cenami, které zajistil sponzor – Hannah (Evička) + se něco dokoupilo. PS: Ve večerním víceboji „U estébáka“ se nejvíce prosadila zelená. Honza a Franta Koudelkovi, 24.4.2007 nahoru Nové tričko HOKNu Takže po dlouhých měsících se podařilo dokončit návrh triček pro náš oddíl. Na tričku spolupracoval ateliér KáTé a několik našich členů. Na fotkách níže najdete provedení trička z přední a zadní strany. Jedná se o batyku a kresbu. Každé tričko je originálem, barevné provedení stejné popřípadě se může lišit v drobných detailech. Podkladem bylo bílé tričko. Možno i šedivé, pak bude mírně jiný odstín, ale šedá je doporučená barva podkladu. K realizace budou nejenom trička, ale i mikiny, dlouhý rukáv, popřípadě cokolo, co si kdo zadá. Trvanlivost barev je několikrát potvrzena. Záruční lhůta je standardní. Cena jednoho trička je 250,-Kč + materiál. Tedy uvedená cena je za práci. Bavlnu si můžeme vybrat na doporučených stránkách www.nag.cz nebo si můžeme dodat vlastní. Na stránkách najdete i ceníky. Abychom zároveň mohli včas přistoupit k realizaci, nechám do konce března možnost eventuélních připomínek, jinak během prvního týdne v dubnu budu sbírat objednávky.
Honza Kadlec, 25.3.2007 nahoru Podešťový limit a další limity v Labských pískovcích Hodně členů našeho oddílu, ale nejenom jich, navštěvuje Labské pískovce, proto bych upozornil na některá omezení při lezení v těchto oblastech. 1. Omezení lezení - zákonná omezení lezení vyplývající z výjimek a ustanovení
OVK zrušila (zakázala) lezecké objekty: Houba (Hřensko) Žlučový kámen (Jetřichovice) Křížová stěna (Jetřichovice) Kuželka, lezení na vrcholovou hlavu (Jetřichovice) Martinova stěna (Kyjov) Habešanka (Ostrov) Vodní led je na celém území CHKO LP zakázán. O výjimku prvovýstupů na masivy lze žádat SCHKO LP. 2. Podešťový limit - DOPORUČENÍ OVK LP
OVK navrhla tyto časová pásma po několikaletém zkoumání a po zkušenostech z jednotlivých oblastí. Výhodná doprava po Vysokých Tatrách Pokud se chystáte na lezení či turistiku po oblasti Vysokých Tater, doporučujeme výhodně využívat systému místních železnic...Nejen že nebudete v horách zbytečně smrdět svým pekáčem (rozuměj: autem), ale určitě pár kaček ještě ušetříte. Systém železniční dopravy zahrnuje Ozubnicovou železnici (OŽ) neboli „zubačku“ na trase Tatranská Štrba - Štrbské pleso, a Tatranskou elektrickou železnici (TEŽ) neboli „eletričku“ na trasách Štrbské pleso - Starý Smokovec, Starý Smokovec Poprad a Starý Smokovec - Tatranská Lomnica.
Ceník jízdného je odstupňován podle pásem, která jsou celkem 4. Za každé pásmo se platí 10,- Sk, tedy max. 40,- Sk tj. například za trasu Poprad - Štrbské pleso. Lístek je bohužel přestupní pouze v rámci TEŽ, tzn. nepřestupní mezi OŽ a TEŽ. Jízdenky lze samozřejmě koupit klasicky na pokladnách v železničních zastávkách, ne ve všech zastávkách však pokladny jsou - pozor na to. Další možností je koupě lístku v automatu přímo ve vlaku, paradoxně však jízdenky z automatu stojí každá o 5,- Sk více. Poměrně šikovné je zavedení Blokových cestovních lístků (BCL), které se prodávají jednotlivě po 10,- Sk (tj. po jednej zóně). Oražením ve strojku ve vlaku si označíte potřebný počet pásem (tj. potřebný počet desetikorunových BCL), která projedete. Lístky tak můžete mít nakoupeny dopředu v peněžence pro celou dobu pobytu a nebudete tak muset a) stát fronty na pokladnách, b) platit zbytečně + 5,- Sk pokud zrovna pojedete ze stanice, kde není pokladna (např. Popradské pleso). Pokud víte, že se zdržíte a budete cestovat více, nebo pokud nejste sami, kupte si BCL v osmipásmovém provedení, které stojí 76,- Sk. Ušetříte tak 5%, což je v přepočtu neskutečných ca. 3,20 Kč. Tyto BCL můžete volně kombinovat (tj. třeba z jedné si odrazit zbývající jedno pásmo, pokud Vám jich již více nezbývá, a z nové další dvě), je možné je používat i pro více lidí najednou. Vyhledávání, kombinování a propočítávání pásem se tak může stát vítanou kratochvílí :-). Revizora, který nechodí sice vždycky, ale chodí, vždy pouze zajímá, jestli počet lidí krát počet pásem odpovídá vyraženým razítkům na BCL (ať již jsou jednoduché nebo osmipásmové).
Připojení na klasické vlaky (ŽSR) je ve Štrbě, Popradu a Tatranskej Lomnici. Více o vláčkách a lanovkách v Tatrách najdete zde. Honza Koudelka, 2.3.2007 nahoru Tip na slušné ubytování v Tatranskej Štrbě Pokud zrovna nemáte ubytování na některé z tatranských horských chat (což je samozřejmě nesrovnatelně lepší zážitek), můžeme jako jednu z variant na základě letošních zimních zkušeností doporučit ubytování v soukromých pokojích v Tatranskej Štrbě. Ubytování (privat) se nachází ca. 40 m za odbočkou na Štrbské pleso, jedná se o první budovu po levé straně (naproti hotelu Stavbár). Provozovátělem je pan „ujo“ Kamil Chudý, adresa: SNP 1100/14, Tatranská Štrba. Přístup Tatranská Štrba se nachází na silnici spojující Liptovský Mikuláš a Poprad (E 50 - zbývající část dálnice t.č. ve výstavbě). Ubytování se nachází přímo u silničky vedoucí ze Štrby na Štrbské pleso (provoz není téměř vůbec slyšet - okna jsou na druhou stranu).
Další info Ubytovna je v zadní části budovy, jedná se vlastně o samostatnou přístavbu. Celkem je zde 6 pokojů (pro 2-4 osoby), na každém patře tři. Nejedná se sice o žádné luxusně epesní apartmánky pro náročné („nothing inclusiv“ v ceně), ale celkem pohodovej standard. Vždy pro jedno patro (tj. pro 3 pokoje) je k dispozici kompletně zařízená kuchyňka (lednice, plotýnky, rychlovarka, nádobí..) s jídelním stolem, WC a koupelna se sprchou s teplou. Během našeho krátkého pobytu (únor 2007) bylo standardně vytopeno na 23st. C (takže jsme téměř pořád větrali).
Ubytování zde v zimě 2007 vyšlo na 300,- Sk na osobu a noc, což je v danej lokalitě celkem slušný. Chytli jsme se zde celkem náhodou, jinak bylo pořád plno. Doporučovali bychom proto raději předchozí rezervaci (+421 52 4484 238, +421 903 051 733, popř. JurajChudy @ seznam . cz). Celkovej dojem byl, že se jedná o ideální základnu pro menší skupinu, v pohodě i s dětma. V celé ubytovně se nekouří. Honza Koudelka, 25.2.2007 nahoru Via delle Guide - Cinque Torri - Dolomity Ideální cesta pro získání zkušeností s vícedélkovým lezením. Příjemná linie pro ty, kteří si rádi vychutnají pohodové a dobře odjištěné lezení do obtížnosti 4 UIAA a dopřejí si luxusu pohodlného přístupu ke stěně. Cesta Via delle Guide vede na Západní vrchol (Cima Ovest) Torre Grande na Cinque Torri (2361 m), známý skalní útvar nacházející se nedaleko Cortiny d’Ampezzo. Vzhledem k tomu, že se jedná zřejmě o nejsnazší vícedélkový výstup na Torre Grande, je tato cesta velmi populární a lezená. V případě pochybností tak lze přesnou výstupovou trasu nakoukat od eurokafe na terase veverkovské chaty Rifugio Scoiattoli a to i s místním ochočeným králíkem volně pobíhajícím po chatě a terase. ;) <= Pohled na Cima Ovest Torre Grande od chaty Rifugio Scoiatolli se schematickým náčrtem cesty Via delle Guide Přístup Příjezd po silnici spojující Cortinu d’Ampezzo a Passo Falzarego (ss48). K Rif. Scoiatolli (2255 m) nejsnadněji lanovkou od jezírka a chaty Bain de Dónes, popř. ze stejného místa pěšky po cestě č. 440 směřující na Averau a Nuvolau. Rovněž sem lze dojít od chaty Rifugio Cinque Torri (2137 m), ke které se můžeme vyšplhat serpentinami po vedlejší cestě autem nebo pěšky po cestě č. 439. (Obě varianty pěšího výstupu od silnice ss48 zaberou ca. 1,5 hodiny.) ;)
Popis cesty
Celková lezecká délka cesty je ca. 135 metrů, autoři cesty jsou Dallamano, R. Ghirardini, 15.7.1930. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
;) |
;) |
;) |
;) |
;) |
;) |
;) |
;) |
;) |
;) |
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;){kind=small}
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)