kronika akcí horolezeckého oddílu

Kronika

aktuálně , 2010 , 2009 , 2008 , 2007 , 2006 , 2005 , 2004 , 2003 , 2002 , 2001 , 2000 , 1999 2004 Závody - Kaitersberg (2.10.) Komu čest, tomu čet, letošní závody jednotlivců opět bravurně zajistil Pípa. Jednak dokonale vybral počasí, jednak připravil pěkné ceny (nakonec i ceny v hospodě byly taky docela příjemné). Skvěle fungující lékařský servis po telefonu obstarávala i z hospody Lídová, z ostatních účastníků jmenujme aspoň ty nejvýznamnější: jako obhájce loňského titulu já (+ masérský servis Alča s.r.o.), z metodického vedení Zyký, za funkcionáře oba Náčelníkovic, v roli rodičů Štěpi (+ Honzík) a Špalíček (+ Kačenka), dále Vendula a Láďa, kteří si na Kaitr jen odskočili v rámci tréninku na cyklomaratón, a konečně Lišin + Honzík coby zástupci USK. Jak jsem naznačil v úvodu, počasí fakt vyšlo, takže jsme moc nelezli. Přesto se podařily některé kaskadérské výkony. Čestné uznání "Za Dubovou palici" si spolu s otřesem mozku odvezla Katka (to jak jsem visel hlavou dolů při slézání z prvního nýtu se nepočítá). Lezecké prvenství za Sunshine 7- jsme si s Pípou a Zykým chlapsky rozdělili, pak už jsme se jenom houpali v Kraftwerku. Slavnostní zakončení a zapití jsme absolvovali ve Špičácké hospodě. Až na těch jedenáct plonkových piv se nic zajímavého nepřihodilo, takže díky, hospodský Libore... Za rok se těš! zapsal Ondra  nahoru Tatry - Chata u Zeleného plesa (7.-11.8.) Protože všichni původně přihlášení z oddílu nakonec vyměkli, hájil jsem na Brnčalce barvy HOKN sám, tedy ještě spolu s Liborovou průkazkou, kterou měl Vláďa Černý. Z USK se zúčastnil Vláďa Lukeš, doplňovalo nás trio Jana Markvartová, Kuba Krafka (čili Bujak) a Honza Vychytil (čili Hříbě). S výjimkou Vládi Č. tedy všichni absolventi známého ústavu GLP. Program byl převážně VH-turistický, z vrcholů jsme zdolali tyto: Jahňací štít 2 x v jednom dni (včetně "lyžování" na sněhovém poli v Červené dolince a shlédnutí podvečerní kamzičí exhibice ze vzdálenosti cca 5-10 m); Čierny štít (výstup v mlze a mracích, lyžování v rytmu OZone - Dragostea Din Tei, ústup z vrcholu za deště, pak několik hodin experimentů se samosopouští foťáků); nakonec Jastrabia veža (při výstupu jsme viděli kamzíky a pěkně macatého sviště, jen Jana viděla bobra). Cesta na večeři do Popradu a odtud vlakem domů už přinesla jen kulturní zážitky. Škoda, že nebylo víc lezbičů. zapsal Ondra  nahoru Arco (21.-30.3.) Nejsmutnější akce HOKN.  nahoru Boulder cup (6.3.) V sobotu 6.3. pořádal USK závody v Bouldercafé. Pozvali i náš oddíl, tak jsme se někteří zúčastnili. Vše začalo v 14 hod., když jsme se sešli před Bouldercafé. Po převlečení nás Karel seznámil s pravidly. Byly 4 kvalifikační cesty a 4 finálové. Do finále postupovala pouze polovina závodníků z kvalifikace. Holky, protože byly 4 postupovali všechny. Po vylosování pořadí kvalifikace (samozřejmě, že jsem vyfás „nejlepší“ číslo 1) nám Karel ukázal a předvedl první kvalifikační cestu. I když jsem z ní měl respekt, byla nejlehčí. Ani ostatním závodníkům nedělala cesta větší problémy. Další cesta měla poměrně zajímavý začátek, kde se uplatnila i trocha techniky. U této cesty jsme měli povinné i stupy, holky mohli po všech stupech. Třetí kvalifikace již byla dost do kopce. Na ní se již ukázalo, kdo asi půjde do finále a kdo ne. Poslední kvalifikace byla opět o něco lehčí, ale zase trochu delší než ostatní cesty. Na této cestě měli holky také, stejně jako kluci, povinné i stupy. Ze sestavy HOKN – Filip, Pájoš, Zyký, Štěpi, Biggles, Katka a já – jsme do finále postoupili – Zyký, Štěpi, Katka a já. Ve finále se startovalo od nejhoršího k nejlepšímu (konečně jsem se zbavil cti být první na očích). První finálovka byla (jako ostatně všechny) hodně do kopce. Při prvním pokusu jsem si utrhl kůži na prstu a tak jsem označil některé chyty i červeně. Při pádech se mi opět také dokonale zablokovali záda, tak jsem na nějaké zlepšení nemohl pomýšlet. Vždy jsem dal pár jen pokusů. Zato ostatní bojovali jako lvi. První a druhou finálovku vylezli z HOKNu pouze Zyký a Katka. O pořadí se rozhodlo ve třetí finálovce, kterou Zýkoš vylezl na první pokus a Bejbs si zapsal pouze zónu na první pokus, tím se dostal Zýkoš na první místo. Stejně u holek Katka dynamickým přepadem dosáhla top, zatímco Jíťa dala pouze zónu. Poslední finálovku dolezl na první pokus pouze Zyký, čímž upevnil své vedení, ke kterému mu pomohlo v asi největší míře tričko ŠKODY Plzeň, za kterou jako mladý elév hopsal o tyči. Z holek poslední finálovku nikdo nedolez, takže se pořadí nezměnilo. Abych to ještě zrekapituloval, tak v kategorii mužů vyhrál Zyký, v kategorii žen Katka. Dále máme ještě 5. a 7. pořadí (já a Štěpi). Ostatní skončili těsně před branami finále. Ti co ne nezúčastnili mohou pouze litovat, protože si zalezli opravdu všichni a atmosféra byla vynikající. Velký dík patří Karlovi, který připravil vynikající cesty a i je (ačkoliv mu nebylo nelépe) všechny přelezl. Předání cen proběhlo v hospodě. Ceny byly také velmi pěkné, škoda jen, že cena za první místo – zlatá skoba- je putovní. V hospodě jsme na závěr popili a pokecali. Doufám, že USK neodradí naše umístění v letošním roce a za rok nás opět pozve. zapsal Petr  nahoru Zimní lezení a bivak (31.1.-1.2.) První letošní akce bylo zimní a noční lezení s bivakem. Sraz byl, jako každý rok, na konečné trolejbusu v Černicích. Již začátek byl trochu „vypečený“, museli jsme se totiž vrátit o jednu zastávku trolejbusu. Dálniční obchvat totiž zasáhl i turistickoou značku a cesta na Radyni z Černic se stala delší a o hodně hnusnější. Na schůzi jsem se bál jestli nám vůbec bude stačit plácek pod skalou, když se hlásilo tolik lidí, ale když jsme vyráželi se Zykým a Pavlíkem, neměl jsem o místo na spaní strach. Protože akce měla být i jako školení nováčků a hříšníků z loňského roku táhli jsme se Zykým mimo jiné i tři lana, dvě sady frendů, sadu vklíněnců, kladku, spoustu karabin a smyček. Po cestě nás dohonila Katka a v této sestavě jsme došli až pod skálu. Protože se blížil oběd, rozdělali jsme oheň a abychom dostali hlad trochu jsme si zalezli (Arnovka). Po dobrém obědě a zákusku (vynikající dort) jsme opět chtěli jít lézt, ale vyrušil nás svým příchodem Štěpi s Honzíkem a po chvíli i Bobby s celým plukem vojáků z 1.světové války (asi zabloudili). Když vojáci zjistili, že jsme samí kriplové, které dostal na hlídání jeden lapiduch (Bobby), dále se o nás nezajímali a šli si svou cestou. Do zad jim poslal Honzík pár kulí za svého do té doby ukrytého samopalu. Po tomto intermezzu jsme se opět mohli věnovat lezení (Hádanka, Sbratření a Bertlovka). To už se pomalu začalo stmívat a Bobby, Štěpi a Honzík odešli. Štěpi sice říkal, že opět přijede (měl si pouze odskočit do Prahy do divadla) a že nám přiveze svařák, kafe a grog, ale již jsme ho neviděli. Po setmění jsme si hodili lano do Bertlovky a všichni jsme ji vcelku v pohodě vylezli a slanili. Když slaňoval Zyký, přišel na něj NKÚ – Evička (dokonce i s předsedou konkurenčního oddílu, který poočku sledoval naše počínání a tiše nám záviděl jaké to má ten náš oddíl super akce). Všichni jsme se zahřáli u ohně a společně jsme povečeřeli. Po hodině Evička odjela i se zvědem. A my jsme se mohli v klidu chystat k spánku. Pavlík už usínal u ohně, tak jsme ho i s Katkou uložili do stanu. Ještě chvíli jsme diskutovali se Zykým u ohně, a protože do 23 hod. nepřišel nikdo z hříšníků a dokonce ani žádný z nováčků, šli jsme napodobit Katku s Pavlíkem. Probudili jsme se do větrného rána. Přes noc zmizela souvislá pokrývka sněhu – sníh zůstal pouze pod stanem a pod karimatkou, na které spal Zyký. Po úplném probuzení jsme zbalili všechny věci a odjeli jsme domů. zapsal Petr  nahoru