|
| ||
| kronika akcí horolezeckého oddílu | ||
| Kronika | ||
|
aktuálně ,
2010 ,
2009 ,
2008 ,
2007 ,
2006 ,
2005 ,
2004 ,
2003 ,
2002 ,
2001 ,
2000 ,
1999 2005 Zimní a noční lezení Jako již tradičně bylo zimní a noční lezení naplánováno na Radyni. Sešli jsme se na obvyklém místě - na konečné trolejbusu v Černicích. Tentokráte jsme se na startu sešli pouze dva (já a Zyký). Katka nás ještě vzala autem k Olympii, odkud jsme již pokračovali sami. Za ideálních sněhových podmínek jsme přibližně za hodinku dorazili ke skále. Nanosili jsme dříví na oheň a poté jsme začali vybírat cestu, která by byla nejlepší na lezení v zimních podmínkách. Mezitím na místo dorazil i Ondra s Alenkou, Katka, Pavlík a Bobbáci. Volba padla na Arnovku. Zyký ji s přehledem vylezl, po něm i já a Ondra. Další volba padla na Šikmé rysy, které byly opravdu pěkně vysněžené. To ještě Zyký netušil, že pod sněhem je čistý led. Zyký se stylově doklouzal ke slaňáku a již sledoval další oběť, která se nechala nachytat. S většími či menšími úspěchy se nahoru doklouzal i Bobby a dokonce i má maličkost. Další pokusy jsme přerušili obědem - výbornými pamlsky připravenými na ohni. Po dobrém obědě někteří opět vyrazili lézt (Berlovka, Převislá, Hádanka). V podvečer ještě dorazili Trávojc, Evička, Štěpi, Karel a Skřítek. Po večeři nás opustili Trávojc, Evička, Katka s Pavlíkem, Štěpi, Jitka. Po setmění se jal Karel lézt, s ním ve dvojce mu zdatně sekundoval Ondra. Chvíli před půlnocí jsme se odebrali spát. Ráno jsme se probudili do mrazivého rána. Po snídani a zabalení věcí jsme vyrazili k domovu.  nahoruII.ročník Half-open cupu HOKN Původní termín měl být 30.4., ale protože se to některým (Tráva) nehodilo, byl termín posunut o týden. Jako každý rok jsem upravil propozice, tak abych vyvolal zmatek v řadách závodníků (což se mi bohužel nepovedlo). Nahlášeny byly tyto dvojice: Láďa-Vendula, Bejbs-Mici, Petr-Katka, Karel-Jíťa, Zyký-Ondra, ……… Jako i minulé roky se začalo v 7 hod. ráno. Po startovním výstřelu se všichni rozprchli po skalách. Já s Katkou jsme začali na Bráně. S námi ještě lezl Karel s Jíťou. Občas někde vykouknul Tráva s Jirousem, kteří ovšem nezávodili - Tráva byl za fotografa. Počet cest přibýval, stejně jako únava. Na oběd jsme se přesunuli do Doubraveckých stěn, kde jsme vylezli povinné cesty. To už počasí začalo vystrkovat drápky - vlastně kapky. Rychle jsme ještě ve Velkých stěnách vylezli povinnou cestu a ještě než se úplně rozpršelo, jsme stihli vylézt pár cest. Se sílícím deštěm se stávalo lezení nebezpečnějším. Když už regulérně pršelo (resp. lilo jako z konve), rozhodli jsme se pro návrat na tábořiště. K mému úžasu byli všichni závodníci rozumní a včas s lezením skončili - opravdu se nedalo lézt. A protože to nevypadalo na nějakou přeháňku, ale na trvalý jarní déšť, odebrali jsme se do nově otevřené hospody. V hospodě se konalo i vyhlášení výsledků:
Po postupném opuštění hospody - někdo dříve, někdo později, někdo na tábořiště a někdo do Plzně. Ráno jsme sbalili věci, uklidili tábořiště a odjeli domů. nahoruZlatá skoba II.ročník Po roce jsme se opět sešli v Boulder Café k již druhému klání o Zlatou skobu. Závody opět výborně připravil Karel (USK). Cesty byly pěkné a zalezl si asi opravdu každý - zvláště v kvalifikaci. Finále přineslo opravdu napínavý boj. Všechny finálové cesty vylezli Zyký, Brouček, Bejbs a Marv na první pokus, o pořadí musela rozhodnout dodatečně vybraná cesta. Ačkoliv Zyký bojoval statečně podlehl přesile USK a skončil na velmi pěkném třetím místě. U holek to bylo o něco jednodušší. Po kvalifikaci bylo jasné, že se bude rozhodovat mezi Katkou a Jíťou. Po tuhém boji nakonec zvítězila Katka. Výsledky: muži
nahoruMiniturnaj proti USK Jednou si zase Tráva "vytahoval triko" jakej jsou oni sportovně nadanej oddíl. My jsme si to však nenechali líbil a přijali jsme sázku o sud piva, že vyhrajeme turnaj ve fotbálku, volejbale a basketu. První na řadu přišel fotbálek. Na nástěnce USK to jen vřelo, a my jsme měli tu prohrát rozdílem třídy, tu o dvacet gólů, byl i názor, že za stavu 20:0 nastoupí Karel a Tráva. Náš oddíl však skromně mlčel a pouze se usmíval nad invektivy soupeřů z USK. Nadešel den "D". Sraz byl před halou ZČU, všichni přišli výjimečně včas a v dobré náladě (mluvím o našem oddíle) a nevšímali si posměšků nezkušeného mládí z USK. Poznámky typu "zadupem je do palubovky", "vyhrát o 10 gólů je málo", jsme se stoickým klidem přehlíželi. Před zahájením zápasu jsme se domluvili na taktice (dát o minimálně jeden gól víc než USK nebo o jeden gól míň dostat). Hrálo se na 4x15 min. a pískal to "nestranný" rozhodčí Tráva, který byl po několika minutách pěkně naštvaný. Nejsvětlejší okamžik "borců" Z USK bylo snížení na 2:1. Jinak jim po několika minutách pěkně spadla čelist, když viděli, jak jim podceňovaný oddíl sází jeden gól za druhým. Naštěstí (pro USK) Tráva umí počítat do 19, jinak by to neskončilo 19:8, ale minimálně 25:8. Takže ani nominování "nestranného" rozhodčího, ani uplácení poponášením předsedy HOKNu při hře (viď Mici) USK nepomohlo a lepší oddíl zvítězil rozdílem minimálně pěti tříd. Po první disciplíně vedeme 1:0!!!! Druhá disciplína na řadě byl volejbal. Konal se 16.2. v hale na Masně. Před zápasem byla opět nástěnka plná siláckých řečí. Sešli jsme se poměrně přesně v 18 hod. před halou. Po převlečení jsme se jali trošku rozcvičovat. USK zatím velmi okatě zdržovali (čekali, že jim snad ještě někdo přijde :). První set jsme začali vcelku dobře, ze začátku to sice byla přetahovaná o každý míč, ale v závěru jsme je jasně přehráli - zase slavila úspěch zkušenost "staříků". Druhý set jsme také vcelku bez problémů vyhráli. Třetí set jsme nechali USK - to aby ještě s námi chtěli ještě někdy něco hrát. No, a v posledním setu jsme je jednoduše zatloukli do palubovky - a sud je náš!!!! Po druhém zápase vedeme 2:0 a závěrečný basket již na sudu nic nezmění. Poslední disciplína byl basket. Ten se opět hrál na Masně. My jsme byli již dost znuděni vysokými výhrami, tak jsme nastoupili bez opor ze základní sestavy - prostě hrálo naše B-mužstvo, možná by se dalo říci C-mužstvo. Mužstvo mělo za úkol prohrát - aby se Tráva namlsal a chtěl hrát o sud i příští rok (což se podařilo). A ono opravdu jsme prohráli. Takže na samý závěr - statistika: Celkový stav 2:1 (fotbal 19:8, volejbal 2:1, basket 38:25) Sestavy: fotbal (Pípa, Zyký, Petr, Katka, Vendula, Štěpi, Špalíček, Jára) volejbal (Pípa, Zyký, Petr, Lída, Láďa, Ondra, Vendula, Špalíček, Štěpi, Venca) basket (Pípa, Zyký, Venca, Chudy, Katka, Špalíček, Štěpi, Vendula) Sud se vypil v červnu na Polínku, kam někteří ještě zblblý sportem, dojeli na kole. My rozumnější jsme použily auto a než dojeli kolaři, tak jsme si docela pěkně zalezli. Pak se už jen chlastalo. Druhý den ještě pár odvážlivců lezlo. Odpoledne jsme se vydali přes Pizzerii v Polžicích domů. nahoruPísky Tak jsme opět zavítali na české písky. Jako vždy jsme vyjížděli v pátek odpoledne (já, Katka a Pavlík). A za námi večer do hospody "Na Kačáku" přijeli Láďa, Vendula, Zyký a Aleš Kraus (adept na nového člena, který však za pár dní zmizel ve víru dějin). Mě začala poměrně záhy bolet hlava, tak jsme se odebrali na parkoviště k spánku. Ráno jsme se dohodli na lezení v Anglickém parčíku. Postupně jsme zdolali cesty: Sluneční peruť V, Co asi chce policie V, Moudrý piskoř IV, Vysoko do žlabu VIIa na Kótu 5, Cesta proti IV, Šarlatové písmeno VIIb, Satisfaction V na Letohrádek, Lámání zubů VI, Cesta bez dveří, Pod slaněním VI, Stěna VI na Bentovu tvrz. Večer jsme opět navštívili osvěžovnu "Na Kačáku". Nedělní ráno bylo deštivé, tak jsme zvolili procházku kolem pískovcových věží v Tisé. Po obědu u Oudy polovina výpravy odjela - zůstali jsme jen já s Pavlíkem a Katkou. Odpoledne se udělalo poměrně hezky, tak jsme se šli vykoupat na Kačák. Večer jsme opět zamířili na parkoviště, kde čekalo nemilé uvítání cykloturistů z jižních čech - měli vykradené auto (v letošním roce již několikáté v této oblasti). V pondělí měl přijet Pepa s Vlaďkou a dětmi, my jsme dopoledne trávili v Bürschlických stěnách - Železná plotna V na Květnový masív, kterou zdolal i Pavlík, Propadlina VIIa na Besedu, pak Katka zkoušela nějakou novou cestu na Besedu. Když měla Katka již cvaklé hodiny mezi kruhy, objevil se Pepa. Bohužel Katka cestu nedolezla (i když se dost líbila) a slanila z hodin dolů. Po krátkém odpočinku jsme se vrátili k autu a jeli do Ostrova za zbytkem rodiny Hrudků, která byla na koupališti. Večer jsme na ubytovně mastili karty a popíjeli víno. Na noc jsme přejeli na parkoviště, kde jsme přespali. Další den jsme dojeli do Tisé a šli lézt do Malých stěn - vylezli jsme (včetně dětí) tyhle cesty: Z lesa IV na Kozlíkův masív, Slunná VIIa, Pod slaněním VIIc na Dvojhran a Cestu pro Spartak na Stolici. Večer jsme udělali grilování na našem oblíbeném parkovišti. Ve středu opět pršelo, tak jsme si udělali výlet po skalách v Ostrově. Promočení jsme se vrátili na ubytovnu, kde jsme opět popíjeli a hráli karty. Ve čtvrtek jsme lezli v Ostrově (Káča - Údolní hrana IV, Zkouřenky V, Cestář - Těžká lopata V, Silniční lišej VI, Náhorní spára III) a v pátek jsme vyhlásili koupací den. Večer opět začalo pršet, tak jsme se rozhodli, že pokud bude pršet i ráno pojedeme domů. Ráno bohužel pršelo, tak jsme zabalili promočené věci a vyrazili k domovu. nahoruTatry 20.-27.srpen 2005 Takže i letos byl podniknut výlet do pohádkových hor blízkých sousedů. Ačkoli dle původních odhadů se měla zúčastnit celá horda soukmenovců, nakonec nejel ani starý dobrý Zyký a seznam zúčastněných vykrystalizoval v následující čisté uhlíky: Péťa, Káťa, Vendla, Láďa, malý Honza, Dr.Zý, Pípa a já. Největším a nejobtížnějším úkolem současné teoretické fyziky je nalezení tzv. unitární teorie pole, která by základní interakce sjednotila a vysvětlila by je jako zvláštní případy všeobecné interakce Velikosti silových účinků těchto základních interakcí se diametrálně liší a rozhodujícím způsobem závisejí na vzdálenosti interagujících částic. Gravitační interakcí, která se výrazněji uplatňuje u makroskopických těles a dominantní charakter získává až u těles kosmických rozměrů a hmotností, se v našem pojednání zabývat nebudeme. Trasa byla stanovena v tomto cestovním pořádku: Plzeň-> Liptákov-> Starý Smokovec-> Téryho chata (Malá Studená dolina) s oblúbeným chatárom pánom Bílkom. I pres šílenou jízdu po dálnici Praha - Brno jsme dorazili do Liptákova poměrně v pořádku. Od místních domorodců se nám podařilo vyzjistit, že autobus nejede až za 5 hodin, jak někdo z kolektivu tvrdil, ale asi za čtvrt hodiny, což bylo milým překvapením, o to milejším, že jsme záhy měli možnost seznámit se asi s půlkou města, která shodou okolností jela naším směrem, ale nakonec cesta na batohu v uličce autobusu ubíhala poměrně pohodlně. Dle návrhu předsedy, že si zpříjemníme cestu električkou, jsme ochotně všichni ve Štrbském Plesu vyskákali a jali se vehementně nakupovat lístky, záhy však zjišťujíce, že električka sice jede, ale až v pozdním odpoledni, což by sice výstup na Térynu ozvláštnilo, ale při představě nočního pochodu Velkým hangem s 30kg na zádech jsme rádi dohopkali zpět k autobusu, který nás sem dovezl. Řidic nám prodal ještě jednou lístky a bylo vše, jak má být. Pak to již šlo jak na drátkách. Starý Smokovec, 1-2 piva, lanovka na Hrebienok a šupky dupky na Téryho chatu. Dorazili jsme v podstatě všichni někdy kolem 17:00, kromě Pípy a Dr.Zý, kteří kvótu vypitých piv samostatně zvýšili, již ve Starém Smokovci a tudíž samozřejmě nemohli držet krok se skupinou. My jsme se zakrátko po příchodu ubytovali a ihned jsme využili nepřítomnosti těch dvou a zabrali jsme komfortní apartmán se šesti lůžky v přízemí chaty. Ó kdyby ti dva věděli, jakou cenu za těch několik loků zlatého moku zaplatili… Po jejich příchodu a dotazu na ubytování si mohli vybrat mezi pokojem o 15 a nebo pokojem o 12 lůžkách, ale myslím, že ten o 12 byl stejně již obsazen. Celý následující den bylo vlastně úplně slunečno, nebe takřka bez mráčku a tak ihned po ránu jsme se vydali zteknout Žltú stenu, neboť po její zběžné prohlídce z postele našeho apartmánu jsme ji zhodnotili pro naše lezení jako vhodnou, ba přímo doporučenou. Vydali jsme se k ní všichni hned po snídani, kromě Pípy a Dr.Zýho. kteří zvolili pro první den Ľadový štít přes Pfinnovu kopu a Malý Ľadový štít. Pro začátek předseda zkušeně zvolil "Východní cestou", III, cca 2 hodiny. Opravdu moc pěkná cesta, sem tam nějaká tráva, ale moc krásné výhledy. Slézali jsme pak druhou stranou, směrem k plesu. Vytvořili jsme i několik pěkných fotek, koneckonců jsme za ně později byli rádi, neboť to byl jeden z mála opravdu slunných dnu našeho pobytu, pokud tedy nepočítám slunné večery na místním baru. Vzhledem k tomu, že jsme vyšli poměrně déle, a sestup trval, vyšla nám cesta docela pěkně, pozdní odpoledne jsme strávili u plesa. Další den jsme měli na program Mačaciu Vežu. Vyrazili jsme v sestavě Péťa, Káťa, Pípa, Dr.Zý a já. Láďojc šli na Baranie Rohy z Ľadového sedla. Nástup na Mačací asi 1,5 hodinky cestou jsme pozorovali sviště. První délky nejsou vysloveně lezení, jsou tam spíš příkré travní úseky, ale vítr a chladno nám to zpestřili, takže jsme se zas tak moc nenudili. Asi tri délky pod vrcholem jsme se trochu zabrzdili, byli jsme vlastně dvě družstva. Je tam takový krásný žlab, jenom kámen, opravdové lezení. Nejdříve do toho nastoupil Péťa a sotva odlezl tak jednu délku, začal tahat druhou cestu Zý. Ještě než byl dost vysoko, ucedil, že zkusí nějakou variantu, aby se prý nemusel sápat úplně stejnou cestou, že to by nebylo ono a koneckonců trojkové lezení, že prý stejně není pro něho. Takže po pár metrech uhnul do leva a začal tam tu variantu po svém řešit. Asi po 20 minutách slyší Pípa: "Povol!" Inu Pípa povolil. "Povol eště" Pípa na to: "Mám tu průvěs jako kráva, co tam děláš?" Po chvíli dohadu se Zýmu hodil Péťa, který byl asi 15 metrů nad ním a trošku mu pomohl situaci urovnat. Zý totiž jak lezl tu jeho variantu, spotřeboval na výškových 10 metrů celou délku lana a pod ním to vypadalo, jako když tu skálu látá. No nakonec to zmákli a všichni jsme se sešli na vrcholu. Moc jsme se nezdrželi a hurá dolů, začalo se zase zatahovat a byla zima, skočili jsme do Péťovy asi 5 let roky staré skoby, jen ať už jsme dole. Nakonec se počasí asi po 2 hodinkách ustálilo, takže jsme měli čas na svačinu i na focení kamzíků a okolí. Dorazili jsme odpoledne na chatu, Láďové nikde. Asi po dvou hodinách se nakonec přihnali, mokrý durchemdurch, museli ustoupit asi v pulce rovnou dolu. Baranie Rohy (I) byl plán na úterý. Trvale zataženo, spíš pěkný choďák, žádný výhled. Nahoře jsme byli v mlze, takže jenom mlžná fotka z Pípova stativu a cesta dolů. Láďojc měli další pokus o Baraní rohy-> na Ľadové sedlo, někde od půlky, úplně mokré boty jim zpříjemňovali cestu. Modré Pleso - to byla středa. Bylo tak hnusně, že jsme se nepouštěli do žádných větších akcí. Šli jsme se mrknout na pleso, udělali pár mokrých fotek a šli jsme zpátky. Pípa se Zým šli na Zbojandu, počasí měli stejné. Odpoledne jsme pak mastili mariáš. Na ten bych vlastně úplně zapomněl. Účastnili se ho všeho všudy 4 osoby, z toho konečné pořadí podle výher bylo: Dr.Zý, já, Péťa a Láďa, který nás úspěšně sponzoroval. Čtvrtek se nesl ve znamení cesty na Široků vežu. Pěkná dvojková hřebenovka. Nastoupali jsme do Sedielka, ale už cestou se nám zdálo, že na vrcholcích se tak divně honí mraky. Když jsme tam došli, tak jsme si to potvrdili, ale dolů se nám nechtělo. Takže dva nejstatečnější, Péťa a Pípa, se navázali a že to teda zkusí. No, ušli asi 20 metrů a byli rádi, že se zase dostali zpátky. Děsně pršelo, foukal vítr z druhé strany kopce, skála děsně klouzala, no bylo to dost vydařené, takže po zralé úvaze jsme z toho všichni pěkně vycouvali. Tak jsme sešli kousek níž, a jako na potvoru se udělala taková modrá díra a kouklo na nás sluníčko. Ale my jsme se zviklat nenechali a radši se rozvalili na kameny a zkoušeli si rozehřát ztuhlé údy. Nakonec jsme tam na tom sluníčku byli asi 2 hodiny. Odpoledne jsme pokračovali v mariáši. Ten den jsme se nakonec taky rozhodli, že vzhledem k počasí bychom to mohli ukončit o jeden den dříve s vidinou sluníčka v Plzni a okolí, a že bysme mohli jet třeba na Polínko. Láďům se moc nechtělo, ale nakonec jsme se všichni shodli. V pátek jsme se tedy po trochu zpozdilé snídani vydali na cestu a jako na potvoru bylo tak krásně, že se to ani nedá říct. No ale už jsme se rozhodli. Dolů jsme seskákali docela rychle, takže odpoledne jsme odjížděli z Liptákova a po půlnoci jsme byli v Plzni. Tatry jsou prostě super, a ty 2005 nakonec byly fakt krátký. nahoruPřeskok do nového roku 30.12.2005 Bylo nebylo, před mnoha a mnoha lety za starých dávných časů ... konkrétně 30. prosince 1994 ... se dva plzeňští jinoši, jejichž jméno shodou náhod začíná na stejné písmeno "P" ( ... a shodou dalších neuvěřitelných náhod i stejně končí písmeny "etr"), zkrátka tito dva Petři se ve svých mladicky nerozvážných čupřinách rozhodli, že uskuteční novoroční přeskok z Brány na Zámek. Jak pravili, tak i přes počáteční potíže učinili. Nádavkem přidali k tomu (před zraky jedné vůkolpodupávající dívčiny) dvě další zimní cesty a šli domů. Zpráva tato se zanedlouho téměř po celém světě - neroznesla. Proč by taky měla, že ano. Příští rok však stáli pod Bránou zase, za chvíli už stáli na Zámku, další rok to samé, jednou po suché skále za "letních" podmínek, jindy po ledem obalené hoře s vypětím všech sil, zpočátku sami či maximálně ve třech, později i před zraky zvědavců a za účasti dalších lozičů. Jedenácte let, jedenácte přeskoků, jedenácte přemrzlých prstů, jedenácte následných pečených šťavnatých flákot. Tak šel rok s rokem, zima za zimou. Každá pohádka však jednou skončí ... takže i já se na to můžu s důvěrou vys...t, protože už mě to neba. Prostě dvanáctej ročník přeskoku byl bez Petra, kerej měl migrénu jako kráva, navíc měl Pavlík horečku, tak Novákojc smrděli doma. Letos bylo nasněženo skoro nejvíc sněhu za ty léta, na druhou stranu to zase nebylo moc namrzlý. Vytáh to Láďa, na prvnim skákal Zyký, Vendula pro zpestření akce doskok neustála, ale skoro nikdo si toho nevšim (prostě kvalitní dobírání :-), prvně letos lez a skákal Honza, vostatní jen vočumovali. A dobře jim tak. Z* nahoru
|