kronika akcí horolezeckého oddílu

Kronika

aktuálně , 2010 , 2009 , 2008 , 2007 , 2006 , 2005 , 2004 , 2003 , 2002 , 2001 , 2000 , 1999 2003 Tatry (2.-10.8.) I letos jsme se vydali za horama k našim slovenským sousedům. Za členy H.O.K.N. se zúčastnili tito borci: manželé Náčelníkovi (s Pavlíkem a indiánskou babičkou), Štěpi (s celým rodinným klanem), Zyký (s Evičkou, sestrou Vendulou a švagrancem Filipem), Ondra (já sám), a dále tradiční spřízněné duše - Petr Z., Vláďa Č. a Špalíček. Ubytování na "Horském hotelu Popradské pleso" bylo sice výrazně dražší než loňská Zbojanda, ale zato obsluha byla mnohem nepříjemnější, chata níž a nástupy na túry proto delší. Během našeho pobytu se nestalo nic zajímavého, navíc bylo celý týden nechutně krásné počasí, a proto program zmíním jen stručně.    V sobotu 2.8. se tři z nás jako předvoj přemísťovali z Liptovského Mikuláše (skvělé halušky) přes Štrbské pleso (dobré langoše, mizerné klobásy) a večer dorazili na chatu u Popradského plesa (předražené úplně všechno). Zyký došel a zalehnul do pelechu, protože mu bylo už od rána blbě, já a Vláďa jsme zatím zjišťovali možnosti chaty (teplá voda, restaurace, bar).    Neděli Zyký z aklimatizačních důvodů prospal, na túru jsme proto vyrazili ve dvou. Jako při orientačním běhu (od kontroly ke kontrole, neboť nás cestou nahoru postupně legitimovali dva strážci TANAPu a jeden policajt) jsme prošli celou Zlomiskovou dolinou, vystoupili do Železné brány a turisticky zdolali Sněžné kopy (Hrubou a Prostrednou). Cestou zpátky jsme si udělali nad Ľadovým plesem opalovací pauzu a já jsem si připálil břicho. Během dne na chatu dorazili zbývající účastníci našeho zájezdu (kromě Štěpiů). Večer jsme spřádali plány v "Lesním baru", ale vystrnadil nás odtud naprosto nehudební projev kvílejících Poláků. Protože nás na pokoji pro 7 mělo spát 8, musel Petr Z. spát na matracích na zemi. Ale aspoň mohl v noci mlátit hlavou o Eviččinu postel.    Pondělní program pojali Nováci lezecky (Ošarpance klasickou cestou, III), já, Špalíček, Vláďa a Petr turisticko-lezecky (Ganek ze SZ Gankovej štrbiny, I a Rumanov štít z JV Gankovej štrbiny, II), klan Zýkošů turisticky až odpočinkově (Rysy, Cintorín, plesa). Musím vyjádřit dík pozemní zásobovací jednotce alias Liborovi, který nám hned ráno cestou na Rysy obětavě z Mikuláše dopravil na vlastním hrbu zásoby nedostatkového Tangu. Štěpi s Mirkou a Štěpánčata dorazili chatu až po večeři. Sotva jsme si dali něco na kuráž, šli jsme do postele (Petr Z. na svou rohož).    V úterý Petr N. a Špalíček vstávali ve čtyři hodiny, rozhodnuti proběhnout všechny doliny v okolí s foťákem. Ovšem v recepci v půl páté zrovna nikdo nebyl a dveře byli zamčené, takže než se dozvonili na recepční, ztratili cenné minuty. Jejich nalomený morál potom na splnění předsevzetí nestačil, a tak po přechodu Bystrého sedla pouze udělali na Štrbském plese dobře svým žaludkům. Mezitím blahodárným vlivem Eviččiným uzdravený Zýkoš předvedl mě, Petrovi Z. a Filipovi, jak se leze Žabí kôň (vých. hřebenem, III). Cestou k nástupu jsme měli zoologicko-zoofilní vložku. Skoro všichni jsme viděli sviště, ale Petr ho promrdal! Protože jsme po výstupu na "Kôňa" měli ještě dost času a a přitom se mně a Petrovi zdál jeden vrchol málo, dali jsme si ještě podvečerní výstup na Rysy. Tam nás čekalo pěkné vidmo z Brockenu. Naštěstí jsme nedošli k jednoznačnému závěru, jak vlastně pověru o vidmu vykládat, a tak nás žádná nepříjemnost naštěstí nepotkala. Po cestě domů byla naopak příjemným osvěžením Žltá smrť na Chatě pod Rysy. Ostatní, dosud nejmenovaní spoluúčastníci zvolili pro tento den běžnou turistiku (Kôprovské sedlo, Hincova plesa). Večer proběhl opět ospale a nudně, Petr Z. ani nenaladil kytaru a už jsme chrápali.    Ve středu ráno jsme se já, Petr Z., Špalíček a Vláďa Černý (pro jednoduchost skupina "A") vydali Mengusovskou dolinou vzhůru, zkratkou přes vodopád do sedla Váha a přes Kohútik na Vysokou. Druhá skupina ve složení Zýkoš, Evička, Vendula, Filip (pro jednoduchost jí říkejme třeba "B") zamířila Zlomisky vzhůru na Popradský ľadový štít (přes sedlo pod Drúkom, I). Vrcholů bylo v obou případech šťastně dosaženo (i když Vendula a Evička zůstaly skromně několik metrů pod vrcholem), ovšem kvůli omezené viditelnosti jsme si moc panoramat neužili. Zatímco cestou dolů skupinu "A" nepotkalo nic vzrušujícího (pokud tedy někoho nevzrušuje pohled na spícího Petra Z., který klidně usnul v Kotlince pod Dračím sedlom), dramatické zážitky se vyskytnuly při sestupu skupiny "B". Evička se totiž rozhodla vyzkoušet platnost fyzikálních pouček o gravitaci. Podle očitých a ušitých svědků nicméně experimentování přežila víceméně nezraněna, jen si trochu zanadávala. Po sestupu do Zlomiskové doliny se pak obě družstva setkala a cestou dolů si všichni dosyta užili čučoriedok. Zapomněl jsem zmínit ještě další skupinu - Mirka Š. a Nováci (označme je kapitánským "C") operovali se svými ratolestmi v okolí Štrbského plesa, Honza se zatím věnoval studijním povinnostem. Večer jsme se rozloučili s Vláďou, kterého pracovní (prý) povinnosti volaly do Plzně, Petr Z. konečně naladil kytaru a Honzíka Š. přepadla nevolnost.    Čtvrteční ráno bylo zpočátku značně rozpačité co do rozhodování, kam vyrazit. Zejména Zýkoš trpěl pochybnostmi o programu dne (tzv. "NEVIEM-syndrom"). Přesto došlo v průběhu dne k hodnotným sportovním výkonům. S Petrem Z. jsme vylezli Ošarpance (klasická cesta, III, pevná skála), Zýkošovci + Špalíček nakonec pokořili Vodopád skok (S stěnou, 60°, v ledu, bez kyslíkových přístrojů). K tomu se ještě stihli vydatně posilnitk na Štrbatém. Honza s Terezkou šli na Štrbské s nimi a pak se prošli kolem plesa, Mirka zůstala v pelechu s Honzíkem. Rodinka Nováků šťastně dobyla Rysy. Navečer se konalo mezirodinové klání ve fotbálku - Novákovi vs. Štěpánkovi. Konečný výsledek ale oba týmy tají. Jinak večerní nálada značně utrpěla pomalou až žádnou obsluhou v restauraci, přičemž Zýkošovi byla pro jistotu odepřena kofola už asi čtvrt hodiny před zavíračkou. Dobře mu tak, určitě by se s tím loudal a zdržoval tím nebohý personál od důležitějších věcí! Byli jsme pak odsunuti do restaurace Gazdovský dvor, kde výraznou akustickou kulisu obstarávalo těleso CCS (cikánská cimbálová skupina). Hned po Macejko-ko-ko-kovi z Malacek jsem šel spát, ostatní brzy následovali.    Páteční program - Petr Z. & já jsme si užili Voliu vežu (J pilířem, III), zatímco Ostrvu zdolávali Petr N. & Zyký (nevím kudy, původně VI, pak si to rozmysleli a šli něco za IV). Špalíček, Filip a Vendula zvolili výstup na Kriváň. Ostatní dospěláci zůstali v okolí chaty a společně opečovávali dětskou skupinu. Pavlík se nechával fotit snad se všemi turisty, kteří prošli kolem Popr. plesa. Honzíkovi už bylo dobře, a tak se připojil k závodům ve skákání na jedné noze, ale ty s přehledem vyhrála Terezka. Jinak je třeba zmínit zdravotní stav rodiny Štěpánků: už od rána bylo blbě Honzovi, večer se neudělalo dobře pro změnu Terezce, do rána to přepadlo i Mirku, přestože večer ještě pařila chvíli s námi v Gazdovskom dvore. Ten večer byl vůbec povedený, už proto, že konečně došlo na dlouho očekávanou hudební produkci Petra Z. Dokonce jsme vzbudili takový ohlas, že nám jeden borec od sousedního stolu objednal každému pivo. Taky se tam nějak objevily nějaké Demänovky, a potom už si to přesně nepamatuju... Mimochodem - další zaznamenáníhodnou událost představuje fakt, že dosavadní Špalíčkova reputace abstinenta už má vážné trhliny...    V sobotu se převážná část výpravy zabalila a nastoupila zpáteční cestu. Obě motorizované skupiny (VW Transporter řízený Filipem na palubě s Vendulou, Zýkošem a Petrem Z. + Štěpánkovic Octavia) se vydaly po desáté dopoledne na Plzeň. První jmenovaná skupina ještě cestou navštívila Demänovskou jeskyni a skalky na Machnatém, Štěpiojc jeli vzhledem ke stavu většiny posádky rovnou domů. Já se Špalíčkem, Katkou a Petrem N. jsme se ještě přemohli a vyšlapali na Ostrvu, kam nás hnala chuť vylézt na Ihlu. (Pavlík zatím zůstal v péči paní Novákové, protože se žaludečních potíží dočkal i on, čímž se běžel hned ráno pochlubit Štěpánkům.) Nakonec byl náš výstup klasickou hřebenovou „dvojkou“ z Vyšné štrbiny pod Ihlou pěknou tečkou za naší letošní akcí. Zbývala už jen cesta domů, kterou jsme nastoupili se Špalíčkem hned po návratu z Ostrvy. Náčelníkovic rodina vydržela na Popradském až do neděle. To už prý měli malého Pavlíka dost, a cestou domů se ho proto pokusili utopit ve Štrbském plese. Pavlík se však ukázal jako obojživelník a přežil. Zpáteční cestu ve vlaku pak prý ještě poznamenala detektivní zápletka, při níž byl zmařen loupeživý pokus neznámého kapsáře. Celkově bych hodnotil akci jako programově vydařenou (počasí), lezecky úspěšnou (pěkné cesty), a také poučnou (nejíst zmrzlinu). Jsem zvědav, co nás čeká příště.... Zapsal Ondra.  nahoru Závody (12.4.) Týden před závody to vypadalo, že bude 10 dvojic. Postupem času dvojice ubývaly, až zbylo 8 statečných. Na Kozelku jsme odjížděli já, Katka a Ondra (pro kterého jsme ještě odpoledne sháněli spolulezce) v pátek v 17 hod. Po nás na Kozelku přijel ještě Láďa s Vendulou. Ráno na startu v 7 hod. jsem byl pouze já a Katka. První cesty jsme vylezli na Bránu, pak na Zámek. Když jsme se chystali na Plzeňskou věž, přišel Ondra. Jeho spolulezec (Karel Syka) byl v té době i s další dvojicí ještě v Plzni. Ondra si s námi vylez Rozprávkovou na Plzeňskou věž. Když jsme se chystali k další cestě dorazil Láďa s Vendulou. My jsme ještě vylezli pár cest na Májovou věž. Při krátké pauze došel i zbytek soutěžících (Karel, Zyký alias Renata Povolná a Štěpi alias Růžena Chudá). Soutěž se nyní rozběhla na plné obrátky. V této oblasti jsem s Katkou vylezl dvě cesty na Sluneční, dále jsme se přesunuli k Doubravické stěně. Bylo tady dost lezců – asi nějaký výcvik, kteří zabrali nejen povinnou cestu, ale i ostatní pěkné cesty. Nezbylo nám nic jiného než zkusit variantní povinnou cestu – spára s mechem, lišejníkem, bahnem, sněhem, křovím a trním – prostě ji všem vřele doporučuji. Vytáhla ji Katka a dost při tom nadávala. Lezli jsme i další cesty, když se dav lezců přesunul ke Schovance a my jsme měli volné pole působnosti. Během chvíle k nám dorazil Láďa s Vendulou a Ondra s Karlem. Vylezli jsme ještě pár cest a putovali ke Kobyle. Tady jsme vylezli poslední povinnou cestu a i další cesty na Kobylu a sousední věže. To už se začínala ozývat únava. Dali jsme si asi nejdelší pauzu během závodu (25 min.) a lezli jsme dál ve stěnách. Pak jsme ještě dost dlouhou chvíli čekali než se uvolní Veselá na Kobylu. Posledních 90 minut jako kdyby do dvojic Láďa-Vendula a Zyký-Štěpi něco vjelo a oni začali běhat a co nejrychleji lézt (pokud možno sólo) – asi chtěli dohnat to co ráno zaspali. Já s Katkou jsme už vcelku v klidu šli na tábořiště, abychom připravili cíl. Já s Pípou, který se s Lídou objevil během závodů, jsme šli pro ceny dolů na parkoviště do auta. Když jsme došli opět na tábořiště, byli již všichni v cíli a začalo vyhlášení vítězů. Oficiální výsledky jsou: Čestné uznání za nejtěžší cestu: Láďa a Vendula (Náušnice), Karel a Ondra (Skalácká), Čestné uznání za nejvíce vylezených cest: Láďa a Vendula (41 cest) Čestné uznání za největší držku: Karel Syka (pád na záda ze stromu u Plzeňské věže) Čestné uznání za nejlepší ženskou dvojici: Renata a Růžena (Zyký a Štěpi) - 126 bodů Čestné uznání za nejlepší smíšenou dvojici: Petr a Katka Novákovi – 143,5 bodu Čestné uznání za nejlepší mužskou dvojici: Karel Syka a Ondra Bílek – něco přes 100 bodů Čestné uznání pro zdravotnici: Evička Menčíková Čestné uznání pro fotografa: Pípa (doufáme, že někdy nějaké fotky uvidíme) Celkově: 1. místo: Katka a Petr Novákovi – 143,5 bodu 2. místo: Láďa Krejsa a Vendula Kopecká – 142 bodů 3. místo: Petr Zýka a Honza Štěpánek – 126 bodů Po vyhlášení výsledků se již jen pilo a hodovalo. Zapsal Petr  nahoru Arco (21.-30.3.) Po zkušenostech z minulých let jsme akci vyhlásili až těsně před odjezem, když bylo jisté, že se určitě pojede. Odjezd byl naplánován na pátek 21.3. Jeli jsme pouze já, Katka, Biggless a prcek. První oblast, kterou jsme chtěli navštívit, bylo Crosano. Do Crosana jsme dojeli hodinu po půlnoci. Ráno jsme nedočkavě vyběhli ke skalám. Na skalách bylo poměrně narváno. I přesto jsme vylezli asi 8 cest různé obtížnosti. Katce se sice materiál moc nelíbil – cesty byly dost oklouzané. Další den jsme opět trávili lezením v Crosanu a odpoledne jsme se vydali hledat oblasti Marciaga a Garda. Po objetí poloviny jezera jsme zjistili, že se nedá nikde spát (dokonce jsme vjeli autem až na golfové hřiště), a tak jsme se vrátili a jeli do oblasti Nago. V této oblasti jsme strávili další čtyři dny a vylezli více než 35 cest. Po odpočinkovém dnu v Arcu jsme opět zajeli do Naga, kde jsme lezli poslední den našeho pobytu. Při zpáteční cestě jsme ještě vyběhli k jeskyni. Celou akci jsme na obloze neviděli ani mráček. Zapsal Petr  nahoru Noční lezení a bivak (18.1.) Sraz byl 18ledna v Černicích na konečné trolejbusu. V půl desáté jsem tam byl sám, po 10 minutách přijel Zyký, tak jsme mohli vyrazit. Čekala nás nejobtížnější část akce – přechod přes staveniště obchvatu Plzně. Po překonání všech nástrah staveniště jsme se mohli vydat lesem směr Radyně. Při příchodu pod skálu jsme sesbírali dřevo na večerní oheň, jakmile jsme skončili s prací přišel Bobby a začali jsme lézt. Začali jsme Hádankou, pokračovali Arnovkou a skončili Sbratřením. Všechny cesty na krásně ledovaté skále statečně vytáhl Zyký a já s Bobbym jsme se vyvezli za ním. Během toho co jsme lezli, přišli holky – nejdřív Katka s Evičkou (Katka musela být dopoledne v práci), potom přišla i Jitka. Kolem poledne přijel i Štěpi s rodinou. Po opečení buřtů začali opět někteří odjíždět (Evička, Jitka a Štěpi s rodinou), tak jsme zůstali pouze já, Katka, Zyký a Bobby. Po večeři jsme postavili stan (pro mě a Katku – Zyký a Bobby spali pod širákem) a připravili jsme se na noční lezení – volba padla na Převislou. Hodili jsme si lano shora a připravili čelovky. První lezla Katka. Když dolezla, připravila si slanění a slanila dolů. Další jsem šel já, pak Bobby a nakonec Zyký. Po lezení jsme se šli ohřát k ohni, chvíli jsme ještě pokecali a chvilku po půlnoci šli spát. Ráno jsme se probudili do mrazivého dne, nasnídali jsme se a vyrazili k domovu. Zapsal Petr  nahoru