kronika akcí horolezeckého oddílu

Kronika

aktuálně , 2010 , 2009 , 2008 , 2007 , 2006 , 2005 , 2004 , 2003 , 2002 , 2001 , 2000 , 1999 2001 Přeskok I tento rok se uskutečnil přeskok na Kozelce. Vzpomínky na všechny podrobnosti z akce už bohužel trochu vyprchaly. Bylo nás tam celkem hodně, Katka si dokonce přivezla několik příbuzných. Z lezení si pamatuju jenom to, že byl sníh a mráz, a že na Bránu vylezli jen opravdoví drsňáci. Myslím, že vyváděl Láďa a jako první skákal Zyký. Na zasněžené doskakovací polici se pak ale nemohl udržet, tak mu někdo házel zezhora lano. Ještě si pamatuju pečení buřtů a vynikající nakládaná vajíčka, která Zýkoš vlastnoručně připravil. Když jsme se vrátili k autům, vypadalo to, že se nedostaneme domů - na cestě ležely závěje čerstvě nafoukaného sněhu. Naštěstí se Štěpimu podařilo projet a odhrnul tak sníh z cesty ostatním. Zapsal Ondra Výjezdní zasedání I Letošní výjezdní zasedání bylo rozděleno na pískomilce a vápnomilce. Pískomilci jeli do Ostrova, kde jsme hned v pátek vylezli na Ztracenku (Severozápadní směr a Askalóna). Sobotu jsme strávili v Tisé (Vyhlídka – Fotbalové klání, Pivovarská stěna – In pivo veritas, Kostelní stěna – Žabí cesta, ...). V neděli jsme začali lézt v Ostrově na Prostřední Nebeské stěně (Netopýří sokolík, Staré schody). Když Katka chtěla vylézt cestu Zachovejte klid, začalo pršet a Katka zachovala klid a slanila dolů. Protože se dešti nechtělo přestat, tak jsme jeli domů. Zapsal Petr Výjezdní zasedání II Mezitím vápnomilci (Pípojc, Láďa, Ondra, Libor, Zyký, možná i někdo další) jeli do Srbska, protože věděli, že tam bude pěkně teploučko. Vylezli jsme v Alcazaru docela dost cest, z nichž jen tak namátkou (co si pamatuju) vybírám: Hare Krišna, Hare Hare, Hare Hare, Hare Krišna, Hare Rama, Hare Hare.... Aby se dostalo i na další - Železitá, Přes přílep, Pletanovo vzkříšení, Dárek dětem, Poločas rozpadu a pár jiných. Láďa nám taky ukázal Bazénový trik. Pak jsme skončili v hospodě, takže se mi další zážitky trochu pletou. Každopádně jsme se ale vrátili do Plzně, protože jsem se tam ráno probudil. Zapsal Ondra Dolomity Začátek této akce nebyl vůbec jednoduchý, protože tři dni před odjezdem nám Štěpi oznámil, že nejede a tudíž jsme měli velké problémy umístit Libora a Ali do zbylých aut. Nakonec se nám to s vypětím všech sil podařilo a my jsme mohli i za cenu toho, že jsme brali pouze jen to nejnutnější, vyjet (Štěpi opravdu děkujem). Ani výjezd od baráku nepatřil mezi nejpovedenější – Katka, protože neviděla přes bágly, naskládané vzadu, a hlavy spolujezdců, trochu „ťukla“ do auta stojícího za námi. Cesta nám jinak uběhla celkem rychle a i přes malé bloudění v Itálii, jsme se mohli v 1 hod. ráno uložit k spánku na parkovišti pod sedlem Sella. V noci jsme měli pouze jedno extempore s nějakými přiblblými němci, ale když viděli jak Pepa startuje ze spacáku, tak vzali nohy (resp. kola) na ramena a ujeli. Ráno po snídani jsme vyjeli nahoru do sedla a vydali jsme se na malou aklimatizační procházku. Večer jsme se ještě pod sedle porozhlídli po skalkách a unaveni jsme šli spát. Další den jsem šel s Katkou lézt na nedaleké skalky. Ostatní šli na túry do okolí sedla Sella. Další den nás ráno probudil svistot galusek. Ze začátku, to jsme si mysleli, že závod bude trvat jen pár minut, jsme si závodníky fotili a točili. Po první hodině jsme pochopili, že tento závod jen tak neskončí, tak jsme otevřeli první flašku. Začali jsme také fandit a použili jsme všechny italská slova, které jsme znali – např. belle tete, pizza, mafia, cornuto, ap. Jeden ze závodníků, když nás viděl nevybral zatáčku, a už se na nás řítil po kamenité cestě, která jeho galuskám a kolům opravdu nedělala dobře. I když jsme ho velmi slušně pozdravili náladu mu to nespravilo. Protože i ostatní závodníci nevypadali moc vesele (narozdíl od nás), svlékli jsme s Pepou trička a nasadili jsme si podprsenky, což už pár reakcí v pelotonu vyvolalo. Po poledni, když už byla silnice průjezdná, jsme s Pepou vyjeli do sedla a vylezli jsme na Erster Sellaturm (Trenken). Sice byly na cestě tři dvojice (dvě české a jedna italská), ale i přesto se nám lezení líbilo. Večer přijela výprava z Chorvatska (Láďa, Vláďa), tak se nám v autě trochu uvolnilo. Další den jsme si chtěli dát s Katkou něco delšího, ale protože bylo v cestě obsazeno a dvojice nad námi poměrně dost intenzivně shazovala kameny, šli jsme se podívat na nějakou jinou cestu. Nakonec jsme stáli opět pod Erster Sellaturm, tak jsme vylezli (pro mě opět) cestu Trenken. Na vrcholu byli vojáci a chtěli, abych je vyfotil. V záběru byla i Katka, ale vojáci volali – keine frau, bitte – tak musela ustoupit. Ostatní šli na nějakou ferratu, která končila v sedle Pordoi, takže jsme tam za nimi museli dojet (Vláďa mi dokonce svěřil svůj vůz, což považuji za veliké vyznamenání – a ani jsem mu ho moc neodřel). Tento den se nám trochu připálil Libor, tak mu bylo celou cestu na sedlo Falzarego blbě. V noci přijela ještě další opožděná skupina z Plzně – Pípojc – se zásobami piva a jídla. Ráno jsme jeli lézt na Cinque Torri. Kde jsme vylezli spoustu krásných cest (Indios, S.N., Scuola di Rocia, ....) a příjemně unavení jsme se vrátili na Falzarego. K večeři jsme s Pepou upřenými pohledy a dobře míněnými radami vyloudili z dua L&V pytlík bramboráčků, které nám potom holky udělali. Po večeři Vláďa vyloudil ze své kytary pár tónů na zahnání drzých svišťů a medvědů a po této produkci jsme mohli jít spát. Další den, což byl asi čtvrtek, jsme si já, Katka, Maty s Editou a Hrudkojc, naordinovali asi nejtěžší věc co jsme mohli – odpočinkový den v Cortině. Úplně zmožení jsme se večer vrátili do sedla. Duo V&L tento den vylezlo na Torre Picolla di Falzarego a moc si cestu pochvalovali. Další den jsme šli prozkoumávat okolí Falzarega a zabloudili jsme i na Sasso di Stria a při sestupu jsme proběhli pár jeskyní a došli jsme k jezírku, kde se Pepa potápěl a děti se koupali. Pak jsme opět šli na Falzarego. Poslední den (sobota) jsme jeli přes Cortinu do údolí, které nevím jak se jmenuje, ale stejně to nikdo nebude číst, tak je to jedno. V tomto údolí jsme šli k vodopádům a zpět k autu, kde jsme se rozloučili s Hrudkojcma, kteří pokračovali do Chorvatska, kam jsme měli dorazit za týden. Osádka našeho vozu vyjela směr Plzeň, kam jsme bez újmy také dorazili. Pípojc , duo V&L a Libor s Ali chtěli zůstat ještě jeden den v Dolomitech, ale bouřka byla jiného mínění, tak nás následovali asi s 12 hodinovým zpožděním. Zapsal Petr Paklenica Po týdenním odpočinku jsme vyrazili na další plánovanou zahraniční cestu – do Chorvatska. S jízdou v přetíženém autě jsme již měli praxi z předešlé akce a spolu s Rosenbaumama, Zýkošema a Matyojcma jsme vyrazili z Plzně přes Železnou rudu, Německo, Rakousko, Itálii (kde jsme v Terstu poměrně slušně zabloudili a když nás celníci nechtěli pustit přes hranici do Slovinska – tento přechod byl pouze pro Slovince a Italy – tak jim Katka málem rozbořila celnici autem – opět při couvání), Slovinsko do Chorvatska. Po cestě při pobřeží jsme u jednoho odpočívadla potkali Hrudkojc, kteří v Chorvatsku byli již o týden dříve. Po příjezdu do Starého gradu jsme se ubytovali a usnuli. Další dny jsme trávili koupáním, sportováním a smlouváním s rybáři. Dokonce jsme i dvakrát navštívili a lezli v Paklenici (po druhé nás vyhnala bouřka). Vždy jsme se na lezení vypravili brzo ráno, abychom nemuseli platit vstup, a v poledne jsme již byli u moře, poněvadž bylo nesnesitelné vedro. Na zpáteční cestě jsme navštívili Plitvice, strávili pár hodin v zácpě u Vídně a domů jsme dorazili v 1 hod. Zapsal Petr Květnové písky V pátek jsme naložili věci do auta a kola na auto a vyjeli jsme (já, Katka, Zyký, Maty a Edita) do Ostrova. V Ostrově jsme se ubytovali, navečeřeli a šli spát. Ráno jsme se probudili do krásného dešťového dne. Během dne nejenže pršelo, ale byla i dost velká kosa. Kolem poledního jsme to již nevydrželi a šli jsme se alespoň projít do skal. Cestou jsme si i trochu zabouldrovali. Do kempu jsme se vrátili odpoledne a s chmurnou náladou jsme šli spát. V neděli se Zyký a Maty s Editou rozhodli, že pojedou domů, protože pořád pršelo a byla zima. V poledne jsme je odvezli do Děčína na vlak a my jsme šli na oběd. Po dobrém obědě jsme se zajeli podívat do Hřenska. Odpoledne jsme jeli zpět do Ostrova. Protože Zyký a Maty s Editou odjeli, začalo se vyjasňovat a my jsme mohli vyjet na kolech. Po vyjetí kopce z Ostrova a krátké projížďce po lesích u „Turbázy“ jsme se těšili na sjezd do hospody. Katce se však návrat zdál moc brzký, tak hned na křižovatce píchla, a protože jsme neměli s sebou lepení, museli jsme její kolo vést až do hospody. Ráno už bylo vcelku lezecké počasí, tak jsme šli něco zkusit (Velká Nebeská stěna – Neznámá cesta, Císařské stěny – Hrana Heike a Římské fórum). Odpoledne přijel Biggles a Pavlík. Ubytovali jsme je, nasytili a napojili a šli spát. Ráno jsme šli do Tisý, kde jsme šli do Malých stěn. Protože nebylo úplně ideální počasí vylezli jsme pouze Jarní cestu na Dvojčata a Zelený zázrak na Jánusovu hlavu. Středu jsme šli opět do Tisý, kde jsme dopoledne vylezli na Vyhlídku R.U.R. a Bod varu. V poledne jsme navštívili vynikající bufet „U Oudy“, kde jsme se najedli. Odpoledne jsme se už jen procházeli po Tiských skalách. Ve čtvrtek jsme do třetice šli do Tisý. Tentokráte jsme putovali od Turistické chaty. Začali jsme na Strážních věžích, kde jsme vylezli Komínovou cestu a Tvrdou realitu. Dále jsme putovali k Africe, kde jsme se vyblbli na cestě Houpačka. Po dobrém pozdním obědu jsme navštívili Hřensko, a pak jsme se vrátili na základnu – do Ostrova. V pátek jsme šli lézt do Ostrova (Malá Tovární věž – Památka na Zdenu, Tovární vrata – Šperhák) a odpoledne již přijela další část zájezdu – Vlaďka s Pepíčkem a Aničkou, Pavel s Andreou a Haničkou. V sobotu jsme v této silné sestavě vylezli Starou cestu na Palcát, Piskořovu cestu a Severní komín na Komorníka a Benkeho cestu a Vyhlídkovou hranu na Císaře. V neděli jsme už pouze vylezli Těžkou lopatu na cestáře a Omezenou rychlost na Cestářku, čímž jsme zakončili týdenní pobyt v Labských pískovcích. Zapsal Petr Velikonoce Velikonoční svátky jsme hodlali oslavit na pískovci, přesněji v Ostrově a Tisé. Přemluvil jsem ještě Ondru a Libora, aby jeli s námi si pěkně zalézt. Ve čtvrtek jsem natěšen na krásné lezení na vyhřátém pískovci vyměnil na autu zimní pneumatiky na letní a v pátek odpoledne jsme vyrazili (já a Katka) a přes Beroun jsme jeli na sever. I když už v Berouně pršelo a nebylo nejtepleji, doufali jsme, že to na „severu“ bude lepší. A opravdu – v Ústí to už byl déšť se sněhem a v Libouchci již regulérně sněžilo. V Tisé již na nás netrpělivě čekali Ondra a Libor se svými drahými polovičkami. Všechny zmrzlíky jsme naložili do auta a pokračovali v cestě do Ostrova. Již v kopci u Turistické chaty jsem zjistil, že přezouvat gumy nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Za křižovatkou směrem na Ostrov jsme se shodli, že z lezení nejspíše nebude nic. A protože chumelilo stále víc obrátili jsme auto čelem vzad a mazali jsme do Tisé na večeři. Po večeři jsme plně naloženi (6 lidí) odjeli do Plzně. I přes ne úplně ideální počasí jsme v neděli jeli na Radyni, kde jsme vylezli pár pěkných cest. Zapsal Petr